V podšívce ukrývám
cesty zpátky — k nám.
V záhybech dne
se vítr o mě opírá.
~
Z oděrek dnů
sbírám verše —
sám.
~
Dnes smutek tíží.
Kdo houslím zlomil duši?
~
Jsi v každé struně,
ještě se vracíš —
nezeslábnu hned.
~
Když z podzimu
kvete jaro —
ubývá let.
~
Dnes tíží mě smutek.
~
Lásko,
zůstaň blízká,
zůstaň věrná.
~
neztrať se mi —
schovej se pod víčky.
~
Stačí, když jeden z nás
naši píseň zazpívá.
~
Zachvěje se list.
Obrátím ho —
~
A přece vím, že patřím Tobě.
Dnes smutek tíží.
Dnes tíží mě smutek.
~
Nezeslábnu hned.
~
A přece vím, že patřím Tobě.
Najdu tě, najdu —
na konci let.
~
Najdu tě, najdu,
najdu tě tam,
kde končí —
náš svět.
~
Slunečnice — Ženo,
máš trny ve vlasech,
nohy máš v zemi.
Hlava ti hoří pod kůrou —
na slunci.
~
Máš jantarové oči
a srdce z písku.
Slané moře na rtech
a papírovou lodičku.
~
Utopila se —
s adresou.
~
Až z posledního stébla
vysypeš toulavé zrno —
co zbyde po nás?
~
A přece vím, že patřím Tobě.
Dnes smutek tíží.
Dnes tíží mě smutek.
~
Nezeslábnu hned.
~
A přece vím, že patřím Tobě.
Najdu tě, najdu —
na konci let.
~
Najdu tě, najdu,
najdu tě tam,
kde končí —
náš svět.
~
Najdu tě, najdu —
na konci let.
~
Najdu tě, najdu,
najdu tě tam,
kde končí —
náš svět.
~
A přece vím, že patřím Tobě.
A vím to, vím to, čím dál víc.
A přece vím, že patřím Tobě.
I kdyby nezbylo mi nic.
~
Najdu tě, najdu,
najdu tě tam,
kde končí —
náš svět.
~
A přece vím, že patřím Tobě.
A přece vím, že patřím Tobě.
~
Patřím Tobě.

Dílo působí jako melancholická, písňová výpověď o lásce, patření a ztrátě, která staví na opakujících se motivech a obraznosti, jež čtenáře vtahují do intimního rozhovoru s milovanou bytostí.
Celkový dojem: text má silnou emotivní energii a jednoduchou hudebnost; opakování refrénů („Dnes smutek tíží.“, „A přece vím, že patřím Tobě.“, „Najdu tě, najdu…“) vytváří hypnotický efekt jako u lidové písně nebo žalozpěvu. Jazyk je většinou přímý, bez přehrané slohovosti, což dává textu upřímnost a naléhavost. Poměrně střídmá délka veršů a časté volné řádkování podporují rytmiku řečeného slova a možnost deklamace.
Silné stránky:
Slabé stránky:
Celkové zhodnocení: báseň funguje především jako emocionálně přesvědčivá, rytmická výpověď o věrnosti, ztrátě a naději — její největší přednosti jsou sugestivní obrazy a písňový, opakující se refrén, který vtahuje čtenáře do opakované modlitby či hledání. Aby text získal na ostrosti a dlouhodoběji zapůsobil, stačilo by poněkud omezit repetitivní opakování, případně hlouběji rozvinout některé metafory; v současné podobě je to účinná, upřímná lyrická skladba, která osloví čtenáře citlivé k melancholické, milostné poetice.
23.03.2026