Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Dnes večer jsem chtěl masturbovat Publikoval(a): Rébusek | Básně » Ostatní
...připomíná mi to Bukowskiho...a to je pochvala...;-)
Dnes večer jsem chtěl masturbovat Publikoval(a): Rébusek | Básně » Ostatní
to znám...a díky Bohu mám bohatou představivost a pěkné zážitky z minulých časů :-D*
Dnes večer jsem chtěl masturbovat Publikoval(a): Rébusek | Básně » Ostatní
Dost přesné...
Dům který opouštíme Publikoval(a): Rébusek | Povídky » Ze života
jsi "obyčejný" a v tom je ta síla. upřímnost, čistota, něha i láska. všechny Tvé povídky opaleskují živými světly, zurčí smíchem paní V, hrají melodií z piána pána z jedenáctky, buší rytmem vzpomínek Tvého přítele. jakobych se nořila do živoucí masy, která mě objímá, šeptá, laská, konejší. nesmírná lidskost a soucit, porozumění. jaký dar v Tobě vcítit se. měla jsem přítele, který bohužel onemocněl rakovinou slinivky. psala jsem mu ještě dlouho poté, co odešel na mobil přání dobré noci, ale nikdo neodpovídal. nejdřív to bylo ano, strašná prázdnota, ale postupem času se nějak zaplnila vším krásným, co bylo a co navždy zůstane. napsal jsi něco vyjímečného, co naplnilo moje srdce. měj krásný vyjímečný den plný lásky. a všechny další dny beze strachu a obav. bylo mi ctí Tě číst. děkuji moc. :-))
18.08.2021 02:29:54 | Iva Husárkováreagovat
Dům který opouštíme Publikoval(a): Rébusek | Povídky » Ostatní
aha, to byla Tvoje slova, že je to cesta a já je okopírovala. protože jsem původně začala číst pokoje z druhého konce a slyšela toho pána hrát na piano. stačí nemluvit, jen poslouchat... :-))
18.08.2021 02:16:49 | Iva Husárkováreagovat
Dům který opouštíme Publikoval(a): Rébusek | Povídky » Ze života
nádherné :-))
17.08.2021 00:34:14 | Iva Husárkováreagovat
Dům který opouštíme Publikoval(a): Rébusek | Povídky » Ostatní
Rébusku, mám radost, že se mnou nespíš... totiž je mi moc líto, že nespíš, zrovna jsem byla na dvanátce u paní V a do komentu napsala "nádherné", jenže pak mi to přišlo nepatřičné, tak jsem to hned smazala, jak někdo může komentovat něčí strašný konec takovými slovy... jenže pak mi to zase nedalo a říkám si, "nádherné" patřilo té paní a patřilo to i Tobě, ona - překrásný člověk, který Tě tak obdaroval a Ty, který jsi jí byl nablízku... asi plácám nesmysly, těžko říct, zda je člověk v této hodině příčetný... viděl jsi věci, které jsi vidět neměl, tak mladý, jenže jestli jsem četla dobře, sám sis prošel podobnou zkušeností, zlou nemocí, nedokážu vyjádřit jak moc Tě obdivuji za Tvoji odvahu, za Tvůj úmysl nastoupit do hospicu a provázet lidi na jejich poslední cestě. je to tak strašné, že se to prostě stane, nejde vrátit, změnit, zmítáme se mezi vírou a nevírou... musím pohladit Miu, má dost neodbytnou tlapku... marně hledáme nějaký smysl. dneska jsem se usnesla, že je to cesta. přijde mi to lepší a míň náročné na myšlení, než "proč" a "za co"? je úžasné potkávat lidi, kteří vnesou do Tvého života světlo. toho bychom se měli držet a všechno smutné a zlé zahodit. taky se moc bojím a taky mám panické ataky. nikdo si tohle nevybral a nikdo za to nemůže. až přijde čas, bude všechno malicherné. takže to, že sis se mnou povídal je ten smysl, proč tu jsem. obdaroval jsi mě a já jsem Ti za to moc vděčná. děkuji Ti z celého srdce. krásné sny a krásný den. :-))
17.08.2021 00:22:53 | Iva Husárkováreagovat
Dům který opouštíme Publikoval(a): Rébusek | Povídky » Ostatní
nemůžu napsat, že necítím nic. cítím všechno. vlastní děti mít nemůžu, mám kočky. dvanáctiletý Matýsek mi zemřel v náručí poté, co do něj napíchali injekce, rakovina kostí, strašně naříkal. v jeho pozdějším věku jsme měli vztah spíš opatrný, ale když odcházel, sám mě vyhledával. lehal si mi na břicho a díval se mi hluboko do očí, čekal, hledal, doufal, že mu pomůžu. kéž bych měla tu moc. zase jsem umřela, pokolikáté už. bezmoc. zoufalství. a Tomíček měl maligní progresivní lymfom. a chronické selhání ledvin. můj miláček. chtěla jsem, aby bojoval. a on to pro mě udělal. chtěla jsem v jeho nádherných očích vidět život. kéž by tak mohl mluvit. kéž by tak mohl říct, už nemůžu, nech mě odejít. pamatuju si, že po operaci, když mu odstranili květák z jazyka a on se probral z narkózy, byl tak šťastný, že to zvládl a je tady. věřili jsme, doufali, že to zase bude fajn. můj miláček. bojoval dlouho a statečně. nechala jsem ho odejít. vzdychnul si tichounce jako ptáček. a věřím, že byl šťastný, že už je konec. objímám Tě. jsem Ti vděčná, že tohle píšeš. děkuji moc. přeji Ti krásný den. :-))
16.08.2021 02:34:55 | Iva Husárkováreagovat
Dům který opouštíme Publikoval(a): Rébusek | Povídky » Ze života
píšeš skvěle. o tom, co mě trápí a zajímá. o tom, na co nechci myslet. a tak myslím na čerstvý sníh. nadýchané sněhové vločky a bílé vánoce... mír a klid, smíření. měj nadýchaný den. :-))
15.08.2021 12:04:11 | Iva Husárkováreagovat
Dům který opouštíme Publikoval(a): Rébusek | Povídky » Ostatní
Marry je mi strašně líto, čím sis prošla. nevím, co napsat, tak jen objímám Tě. :-((
15.08.2021 02:55:00 | Iva Husárkováreagovat
Dům který opouštíme Publikoval(a): Rébusek | Povídky » Ostatní
:-)))
15.08.2021 02:52:56 | Iva Husárkováreagovat
Dům který opouštíme Publikoval(a): Rébusek | Povídky » Ostatní
ulevilo se mi. děkuji moc. že jsi mi to napsal. ať máš klidný a krásný den. :-))
15.08.2021 02:52:20 | Iva Husárkováreagovat
Dům který opouštíme Publikoval(a): Rébusek | Povídky » Ostatní
taky mám v plánu projít všechny pokoje...
myslím, že ať už budeš psát jakýmkoli jazykem, budu Ti už vždy rozumět... opatruj se Iv a dík, že jsi...
14.08.2021 09:18:16 | reagovat
Dům který opouštíme Publikoval(a): Rébusek | Povídky » Ze života
začínám Tě číst. jako bych začínala znova od začátku. žít svůj život. toužila jsem po lásce, dětech, spokojeném životě... bylo nebylo... čas odvál sny jako chmýří pampelišek. už dlouho mám pocit, že na něco důležitého musím přijít. hledám odpovědi. smíření, pochopení a klid. něco, co je správné a co musím udělat. mezi dnešní prací, kterou už nestíhám, myslím na Tebe. :-))
14.08.2021 06:18:53 | Iva Husárkováreagovat
Dům který opouštíme Publikoval(a): Rébusek | Povídky » Ostatní
mám knihu od zakladatelky českých hospiců Marie Svatošové. co mi napsal Rébusek v komentáři se mi vrylo hluboko do paměti. nebyla jsem si jistá s těmi koláči, jestli jsem se ho nějak nedotkla, nedokážu poslední dobou jasně uvažovat, ani se vyjadřovat. Rébusku máš můj velký obdiv a úctu. projdu všechny pokoje. děkuji Tobě, všem soucitným lidem za jejich lásku a péči, sílu, kterou předávají. i Tobě, Son, že jsi vyjádřila, co nedokážu. možná skončím tak, že budu psát bll ham grr ffff puf puf, ale nebojím se. jste mýma očima i myslí. mám Vás všechny ráda až k zbláznění. :-))
14.08.2021 03:09:27 | Iva Husárkováreagovat