Návštěvnost
Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
řekla že není věc a pořád na to budou narážet Publikoval(a): odnikud | Ostatní poezie » Ze života
...fakt moc pěkný slovo...
všichni se nakonec sejdem v hospodě Publikoval(a): odnikud | Ostatní poezie » Ze života
...představil jsem si cestu od Vystřelenýho voka, když tam hrál Neduha...
všichni se nakonec sejdem v hospodě Publikoval(a): odnikud | Ostatní poezie » Ze života
...dobře jsi ten hodspodskej feeling popsala...ten dost přehnanej (a opilecky falešnej) pocit po alkoholu, že ti lidé kolem pro tebe něco přece znamenají...podobně jako (pře)hrávané vztahy s některými lidmi v našem životě.
nevím koho vybrat Publikoval(a): odnikud | Ostatní poezie » Ze života
neviem prečo, ale dostala som z toho husiu kožu.
nevím koho vybrat Publikoval(a): odnikud | Ostatní poezie » Ze života
...vše dává smysl pro ten nesmysl...
nevím koho vybrat Publikoval(a): odnikud | Ostatní poezie » Ze života
Snažit se tmelit vztah snad ještě v zájmu nedospělých dětí, aby vyrůstaly primárně s vlastními rodiči. To bych tu "oběť" ještě pochopil. Ale když vylétnou z hnízda a neharmonický vztah pokračuje, tak se mi zdá infantilním v tak utrápeném vztahu pokračovat. Nějaký ten argument zvyku obnošené košile u mě neobstojí. Není pro nás cenějšího, nežli zdraví a "pouze náš unikátní" život. Nikdo nemá právo jeho míjení (průběh) olivňovat, či jej si dokonce přivlastňovat. Jen sám má právo jej prožít jak uzná za vhodné. Nechápu ležet na lůžku vedle člověka, který se mě hnusí a sobecky řídí mé představi a sny. Jestli tomu tak je, tak ať hledá chybu v sobě. Ověří si, zda má vůbec nějaké sebevědomí, odvahu a má sám sebe vůbec trochu rád!
Pokud takový člověk nezmění svůj život, tak mu jen sebelítost a výmluva na osud nepomůže. Připočte si následky na svůj vrub! Necítím k takovému člověkovi mnoho sympatií.
nevím koho vybrat Publikoval(a): odnikud | Ostatní poezie » Ze života
výborné!* (opět)
prostě jen Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
Nemyslím si, že psaní je nějaká výjimečná schopnost. Já bych to nazval spíš odvahou (psát skutečně upřímně), tu můžeš sebrat, ztratit, ale taky zase (v sobě) najít.
Ta současná nefunkčnost psaní a literu je jen zdánlivá. Chodíš sem málo. V tom to je. Nejde jen psát, nečíst, neodpovídat… vlastně jde, ale nefunguje to. Mám to podobně, vlastně máme, protože lidí, kterých se to týká, je asi spousta.
prostě jen Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
když mi bylo přibližně tolik let, co tobě, přišla první opravdu veliká životní krize... měla jsem za sebou kde co, deprese i pokus o sebevraždu... a v té době jsem si myslela, že už jsme leccos pochopila a dokázala být šťastná bez důvodu a bez ohledu na okolnosti, vážit si toho co mám - a stalo se to, že dva roky jsem najednou sledovala jak se vše rozpadá pod rukama, a měla intenzivní pocit, jako by nějaká neznámá síla kradla celý můj dosavadní život... spousta smutku a bolesti, něco mě ale už drželo a nedovolilo mi to vzdát... tehdy bych tomu nevěřila (páni, zdá se mi to teď tak vzdálené, jako život někoho jiného) ale dopadlo to nakonec tak, že jsem se doslova znovuzrodila, nově nadechla... a i když stále se smutkem a nostalgií, začala žít doslova nový život - opravdu jsem tehdy měla pocit, jako bych se znovu inkarnovala... takže přišel nový náboj, noví přátelé - lidi kteří poprvé byli opravdu na stejné vlně jako já - zažila jsem několik opravdu úžasných let a neuvěřitelných věcí a zázraků...
a protože vývoj se nezastavuje, zase se to pomalu ale jistě začalo hroutit, tentokrát jinak a i já už k tomu přistupovala jinak, ale nedalo se to zastavit... ještě loni v lednu jsem koukala do propasti a měla pocit, že tohle nerozchodím, jestli to bude trvat příliš dlouho...
no a je to tak, že jsem se zase znovu nadechla a život mě zase baví...
píšu ti to proto, že člověk prostě opravdu netuší, co ho ještě čeká, a není tedy dobré to vzdávat, byť jsou chvíle, které jsou nesnesitelně těžké... rozumím ti tak moc... drž se!
a když jsme při tom, moc ráda čtu tvá díla, Marten to vystihl...
prostě jen Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
Kdysi jsem si pro sebe napsala: Je zajímavé hledat a objevovat tajemství, obzvláště ta, která se dotýkají našeho světa. Jsou navenek mnohdy neviditelná, nezřetelná, dokud si jich nevšimne někdo první, kdo touží vědět víc. Pak se přidávají další, a pátrají po vysvětlení. Ale i když některým tajemstvím příliš či vůbec nerozumíme, i jen zlehka v myšlenkách se jich dotýkat může být velkým dobrodružstvím. - - Přes všechna poznání světa však v životě na první místo kladu lidské vztahy. Je třeba si hýčkat každého, kdo o nás projeví upřímný zájem a získá si alespoň krapet naší důvěry, ke komu lze cítit jakýsi cit a respekt. Je nutné být zároveň tolerantní a upřímný. To, že v životě se střídají dobré dny se špatnými, a třeba ty špatné i převažují, je úplně normální, je to dané také hodně úhlem pohledu. Ale mít někoho, komu můžeš v jakýkoliv čas otevřít své nitro, srdce, kdo tě bere vážně a se sympatiemi, je vzácné. Nemusí se to podařit nikdy. Přesto je dobré hledat dál.
prostě jen Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
Už od dětství jsem si představovala, jak asi žily před námi generace a generace lidí, a takhle jsem v představách došla až k prvním prehistorickým lidem a uvědomila si, kolik důvtipu, síly a vytrvalosti museli prokázat, že dokázali přežít v drsných podmínkách jen s nejnutnějším primitivním vybavením. Představovala jsem si, jak asi se vytvářela jejich společenství a jak nelehké zřejmě byly jejich životy, obzvláště těch slabších či citlivějších, ale všichni museli být velice houževnatí. My jsme potomci těch prvních lidí, bez jejich práce, úsilí a silné vůle k životu by život většiny z nás ba asi nikoho nevznikl. A také považuji za obdivuhodné, kolik znalostí a vědomostí původně malá lidská společenství za ty věky dokázalo nastřádat...
prostě jen Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
...už jsem tady také dlouho, až příliš...taky pod dalším nickem(takových je tady určitě ještě víc)... ale rád tvé texty odjakživa čtu, jsou bolestné ale opravdové, píšeš o tom, o čem přemýšlíš, víc než bys chtěla, aby někdo věděl...naštěstí je virtuálno téměř anonymní, že...jen tu hudbu posloucháš stále příšerně depresivní...;-)
prostě jen Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
Víš, pro mě to je tu život. Je mi 45 let a pořád tu dostávám sílu jako na začátku. Zůstala jsem Mkinkou a nikdy jsem se nepřihlašovala pod něčím jiným.
Nechci být anonymní. Všichni mě tu znají pravým jménem a dala jsem sem srdce. Prosím, přijmi mé obejmutí, kočičí mámy Mkinky
HpM Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
...spousta vnímavých se takhle cítí...depka je dokonalá na rozdíl od člověka...komu to ale vysvětlit, jak se cítíš, když většina lidí je jiných...já říkám tupých emocionálně...nebo automatů, chceš li...
HpM Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
....Rozumím Ti Il,občas si na Tebe vzpomenu.....Je to jak přeskakující jehla na gramofónu,jako začarovaný kruh,vystoupit z něj můžeme jen my sami....Ji.