Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
trnění... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
jediná volná hodina
kdy jsem nic nedělal
má větší význam
než všechny činné dohromady - to je dobré
pro bdělost... Publikoval(a): enigman | Básně » Ze života
Klaním se
13.08.2022 01:31:13 | vůně mrakůreagovat
vyvěrající... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Dostal jsi se hluboko, tam nejblíže k podstatě bezpodmínečného přijetí.K uvnitřnění, k podstatě lidské lásky.Nepotřebujeme nic než teď, když jsou si lidé dva.:)
10.08.2022 22:48:23 | Malá mořská vílareagovat
nejasným... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...V neustálé proměnlivosti,v pohybu...v každém okamžení jinakost......teď...teď...teď...jak okénka v animaci.....Ji./úsměv/
nejasným... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Úžasné, kolik podob. A já si odteď pokaždé vzpomenu na tu napůl rozpuštěnou pastilku ..
nejasným... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Nahmatal jsi...:)
31.07.2022 23:02:48 | Malá mořská vílareagovat
nejasným... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
nejasné
A tolik myšlenek, pocitů..otevře ;)
31.07.2022 20:55:47 | jenommariereagovat
nejasným... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
mám ráda nejasné… úsměv.z
nabíraná... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
a tak s tím vůbec nesouhlasím... nic není marný!!! :-)))
všechno má svůj smysl, svůj dojem, svůj zázrak... a bez toho bychom možná byli marní. :-)
23.07.2022 00:35:48 | zelená vílareagovat
světélkování... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
naučme se takto vnímat... dívat...
23.07.2022 00:31:39 | zelená vílareagovat
rozjitření... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
lechtivá záležitost... kdo by ji neznal.. :)
23.07.2022 00:29:29 | zelená vílareagovat
mantendré siempre... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
možná takovéhle závrati nás tvarují...
když na oddělení onkologie byl pan Petr... říkal mi princezno a to mi zůstalo dodnes... byl to velkej proutník a velkej sympaťák.... potkávali jsme se dlouho, já začínala... on se hnal situací nevábnou... nosil mně a primáři jitrnice, polévky, jelita a tlačenky... a já jde dávala sestřičkám, které zbrojily, žen jsem mladá a pitomá a mám takový zásluhy... směju se tomu dneska...
když naposledy z oddělení odcházel, byl smutnej, že je v pyžamu a nejde mu se obléknout... požádala jsem ho o tanec, že je to jako v kvádru... tančili jsme spolu uprostřed jednoho smutného oddělení, kde se sice hodně plakalo, ale hodně získalo... tančili jsme jako blázni a bylo nám dobře... byli jsme neodolatelní všem těm hrůzám kolem... doprovodila jsem ho k synovi, ten mi vrazil velkou kytku do ruky, děkoval.... a já tehdy věřila na zázrak... přijel, rozloučit se, odejít... brečela jsem jako želva... stála u okna a nerozuměla jsem ničemu , nechtěla jsem a i pak, když jsem chtěla rozumět,,, něčemu nikdy neporozumíš... přišel na oddělení syn a zavolal si mě a primáře a poděkoval nám, hlavně mně... já vykulená, ubrečená... a jednou, jednou později jsem pochopila... ještě chvilku jsem na onkologii zůstala, pak se odpojila dál... nikdy nezapomenu, tam se třepil čas, tam nebyly chvíle nicoty i když ta tam vládla... tam nebyl čas, ale byl nejvíc prožitej, byla jsem mladá a nezkušená, odsud jsem se vrátila, mladá a zkušená vším... a pan Petr mi provází dodnes...
jak žít? uvěřitelně, každou vteřinou...
23.07.2022 00:19:41 | zelená vílareagovat
obojživelní... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
zázrak... a zázraky se dějí, možná jen těm, co v ně věří...
23.07.2022 00:01:02 | zelená vílareagovat
neposedná... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
proč ne... :-)
22.07.2022 23:51:36 | zelená vílareagovat
mezzanine… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
myslím, že hranice si tvoříme my v hlavě.. možná nás opustí nebo někoho opustíme my... vytvořili jsme hranici? zázraku?
a někdy se taky s někým sblížíme... a tam najednou hranice není? nebo my máme v sobě nějakou... tam můžeš, tam ne... tohle je dobře, tohle už je moc?
Hranice si asi tvoříme my sami... nebo nám je někdo nabídne na stříbrném talíři, ale dokud se nezeptáme, tak si je stejně vytvoříme v hlavě...
a není to škoda?
jak tio popisuješ je vlastně úžasný.... vnímáš toho druhého, přemýšlíš o něm, o všem kolem.... ale přeci vždy existuje slovo... kterým zastavíš odchod její, svůj, necháš se v doteku, necháš se v přítomnosti nebo ji do své přítomnosti pozveš.... a třeba řekne jo :-)
líbí se mi tvé přemýšlení o vůni... o tom, jak zůstává...
půvab... kdo je půvabný? někdo v našich očích a třeba někdo, kdo je skutečně zajímavý na pohled... jak pro koho, že...
mám kamaráda, asi 15 let... přítele mé přítelkyně, asi deset let z našeho přátelství si myslel, že jsem hloupá... posledních pět let spolu trávíme čas, někdy tajně... někdy veřejně.... a pohled se jeden na druhého změnil... řešíme spolu cokoli a on už si o mně nemyslí, že jsem pitomá... :-)chtělo to čas, chtělo to najít smysl, proč... chtělo to zájem...
přineslo nám to mnohé... stali jsme se přáteli... a možná se jednoho dne odsune někam daleko ode mne, od našeho přátelství... od našeho poznání sebe samých... nevím, jen vím, že to stálo za to... objevit se... myslím, že tisíce maličkostí mi ho budou připomínat... ale asi přebíhám...
už ví, jaká jsem a já vím, jaký je on...
přineslo mi to do života velký poznání, neodsuzuj nikoho ani po deseti letech, když s ním samotným nepobydeš ani vteřinu...
nevím, zda existují hranice mezi lidmi, možná ano, ale vytvořili jsme je my, lidé... a možná je to škoda... :-)
22.07.2022 23:47:51 | zelená vílareagovat
Návštěvnost
