Návštěvnost
Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Vlasatice Publikoval(a): Tom Dvořák | Básně » Láska
Vidím to stejně jako Malá mořská víla :-)
POTOMCI Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Díky, Gabrielo – a ano, mluvíš mi naprosto z duše, jak jinak... ;-))
POTOMCI Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Díky :-) Vidíš, to mě ani nenapadlo – když se tak ale nad tím zamyslím, tak ona vlastně spousta mých básniček se asi rodí jako jakési svého druhu úvahy... To mám radost, že sis toho všimla :-)
Taky by mě někdy lákalo popátrat v historii svých předků, nevím o ní vlastně skoro nic. V Praze jsem jediný toho jména a v celé republice nás je jen 49 mužských a 52 ženských, přičemž o těch dalších také skoro nic nevím. Ale při své pohodlnosti se k tomu asi stejně nikdy nedokopu :-D
ZA CO AUTOR (NE)MŮŽE Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ostatní
Hezky :-))
ZA CO AUTOR (NE)MŮŽE Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ostatní
:-)
ZA CO AUTOR (NE)MŮŽE Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ostatní
S těmi proměnami namísto vývoje k větší kulturní vyspělosti souhlasím. Sice si myslím, že vývoj lidstva by po všech stránkách měl v dlouhodobém horizontu směřovat k větší vyspělosti, tak jak se stále precizuje poznání a zlepšuje se i dostupnost kultury, která se tak demokratizuje, na druhou stranu mohou působit i jakési opačné tendence, které zvlášť v dnešní překotné době mohou vytvářet jakousi bezradnost, chaos, otupělost a nevím, co všechno. V tom ale nebylo jádro mého sdělení, mně šlo spíš o ten neustálý vývoj forem a způsobů vyjádření od jednodušších (názornějších) ke složitějším či abstraktnějším jako jeden z možných zdrojů složitějšího uchopení díla. Souhlasím i s tím, že současné umění by mělo zobrazovat to, co trápí současného člověka a způsobem, který vychází ze současného chápání světa - jen je třeba se pak zeptat, co opravdu odpovídá těmto kritériím a co lze tedy označit za umění. Jestliže čím dál míň lidí je ochotno číst většinu z toho, co se vydává za současnou poezii, je pak otázka, zda některá díla mluví opravdu současným jazykem, když drtivou většinu současníků nijak neoslovují a jsou jim víceméně ukradená. Totéž je ještě zřejmější i v současném výtvarném umění, kdy většinu výstav současných umělců skoro nikdo nenavštěvuje. To my dva tady asi nevyřešíme, problém bude trochu složitější. Já v téhle diskuzi postmodernu vůbec jako nadávku nepoužil, tady jsme si opravdu hluboce neporozuměli – na druhou stranu se tím termínem často označuje jen určitý módní často vyprázdněný způsob psaní, kdy už to pak právě pro tu povrchní „módnost“ mívá pejorativní nádech (tomu jsem se ale právě v téhle diskuzi záměrně vyhnul, což jsi bohužel nepostřehla). Ale to bychom asi slovíčkařili – „módní“, „in“ a „falešné“ jsou pro mne naopak velmi podstatné pojmy, kterými se dá ona povrchnost dobře charakterizovat. Nikde však netvrdím, že veškerá současná tvorba je právě taková, dokonce ani ta ne, která se někdy termíny postmoderní nebo postpostmoderní specificky i v té současné poezii označuje. To už je opravdu příliš „katedrový“ přístup, když se mě snažíš nachytat na různé výklady pojmů, v nichž se se mnou zřejmě záměrně míjíš, jako někde u tabule. Mně šlo o vyjasnění si přístupů, nikoliv o mentorování, proto jsem nebyl nijak konfrontační a nechci být ani teď :-D
Zakončím to tedy citací toho, čím jsi předchozí komentář začala: „Myslím, že oba chápeme, že náš náhled na poezii je odlišný a v téhle diskuzi se jasně ukazují naše rozdílná východiska.“ Ano – je tomu nejspíš tak :-)
ZA CO AUTOR (NE)MŮŽE Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ostatní
To je právě to, že bychom si asi museli nejdřív definovat pojmy, abychom je používali stejně – asi pod tou „mystikou“ totiž rozumíme (legitimně) zatím každý trochu něco jiného. Pro mě není „mystika“ cosi jen mimo nás, ale my jsme toho součástí, pouze to neumíme (a nikdy umět nebudeme) racionálně uchopit. U těch racionálně srozumitelných děl myslím ani žádné tajemno nutné není – umění se podle mne vrství, od toho poměrně jednoduše srozumitelného až po to čímsi „mystickým“ nadané a zřejmě čím je lidstvo dál ve svém poznání a kulturní vyspělosti, tím víc umění vrůstá do toho „mystičtějšího přesahu“ a vzdaluje se oné jednoduché srozumitelnosti (ne ovšem nutně všechno, to by většině lidí nic nezbylo). Je to podle mě hodně o poctivosti tvorby. Teoreticky bych mohl tahat náhodná slůvka z klobouku a nějak je překvapivě skládat a tvářit se, že dělám umění, určitě by mi to mnozí zbaštili a kdyby za mnou stála nějaká silná reklamní agentura, třeba by ze mě udělala (nebo z kohokoli jiného) i uměleckou celebritu. Ovšem byla by to ve skutečnosti ona prázdná slupka, jakési simulakrum, o kterém píšu. Anebo se opravdu napojím na cosi, co mě přesahuje a v jakémsi tvůrčím transu ze sebe sypu obrazy, které jsou jen zdánlivě náhodné, ale ve skutečnosti přes mé spíš podvědomí, než vědomí, cosi transponují, v čem dodatečně můžu i sám hledat významy, které jsem tam ale vložil tak jako tak já, nikoli ruka tahající z klobouku. Blbě se to vysvětluje, navíc ten proces tvorby může být u každého různý. Ovšem jestli ze sebe autor skutečně něco z jakési hloubky dostal, je podle mne ve výsledku znát. To ale rozhoduje čtenář pouze sám za sebe (těžko za druhé), čili je to naprosto subjektivní, s tím souhlasím. To je ta „čtenářova smlouva s universem“, že se uvolil přijmout něco, v čem vidí platnost i pro sebe, a uznává ten přesah cizího díla i směrem k sobě, kolikrát ovšem jinak, než to zamýšlel autor, to je dokonce téměř nepodstatné. A souhlasím s Tebou, že téma „hodnocení uměleckých děl“ by bylo na mnohahodinovou diskuzi, ovšem domnívám se, že i v něm by se dalo k nějakým obecnějším mantinelům dospět. I když ta konečná míra subjektivity by byla ve výsledku stejně asi stále hodně vysoká.
Jinak nejsem nepřítel i postmoderně se tvářících věcí, pokud z nich vycítím to „cosi“. Akorát je vcelku logické, že každá módní vlna s sebou nese spoustu napodobitelů, většina věcí tak logicky jen něco předstírá, napodobuje módní ikony, a je to tím pádem falešné. Ale to se týká každé módní vlny, ta snaha o zavděčení se módním trendům zkrátka svádí k oné nepoctivosti (často nevědomé) víc než něco, co zrovna není „in“. Ale paušalizovat se nemá, nejsem nepřítel „postmoderny“ jako takové (ač se tak občas provokativně tvářím), jen toho většinově falešného, které s sebou logicky tahle vlna ze současnosti vycucává. Ovšem tu sedlinu časem poztrácí a zase z ní zbydou jen ty skvostné věci. Ale to je už jen takový dovětek navíc ;-)
ZA CO AUTOR (NE)MŮŽE Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ostatní
Na rozdíl od Tebe se nevěnuju literárním vědám, tak dost dobře nemůžu reagovat v nějakém ustáleném pojmosloví, nicméně pokusím se o laickou reakci. Každopádně jsem rád za Tvůj vstup, protože reaguje smysluplně na to, co jsem tu nakousl. Pokud jde o jazyk a jeho úlohu, s tím souhlasím, domnívám se však, že literatura a zejména poezie jdou ještě trochu dál za tohle racionální pojetí jazyka a snaží se jím (respektive s jeho pomocí) vyjádřit i to, co možná přesahuje myšlení jako takové. Myslet a cítit není možná totéž a všichni asi známe ta muka, když chceme zachytit nějaké pocity, cosi, co nás přesahuje v nás samotných i v tom universu (ve vztahu k nám), ale neumíme to pojmenovat, vyjádřit, jazyk je na to krátký. Pak podle mě nastupuje to, co už je někde mezi řádky, kdesi za slovy, jen velmi neurčitě vyjádřené třeba metaforami, pomlkami, významovými paradoxy a nelogičnostmi atd., a snažíme se dotknout universa a jeden druhého pokusem zprostředkovat onen pocit či tušení – tam někde vidím tu mystiku, tajemství, které přechází i do psaní. To je podle mne důvod onoho častého „nerozumění“ veršům, ať už vlastním nebo cizím a ona marná snaha některých si je nějak racionálně vyložit. Někdy se ten pocit podaří vykouzlit tak, že se na někoho druhého přenese a my víme, že jsme v tu chvíli na jedné tušené vlně, i když ji nikdy přesně nepojmenujeme, jiným tutéž snahu stěží upřeme, ale jsme založeni jinak, neumíme nebo nechce ty pocity sdílet a někdy z toho vzniká až animozita z oné odlišnosti, která nás tak irituje (často si zakládáme na odlišnosti, ale zároveň paradoxně chceme, aby ostatní byli jako my).
Pokud jde o to znovuvyrábění jakýchsi fikčních světů, myslím, že Ti rozumím a nic proti tomu nenamítám. Jen si myslím, že z každého díla je více či méně cítit, zda se jedná jen o nějaké povrchní žonglování se slovy, které je pouze prázdná slupka, jež postrádá nějakou hloubku a nic vlastně nezprostředkovává, anebo se to opět nějak „mysticky“ dotýká vnitřního či vnějšího universa (tudíž tam jsou ty odrazy - neplést si ale s nápodobou či kopírováním), jako to dokáže třeba hudba, aniž by musela být nějak racionálně vysvětlitelná. Myslím si, že to je to, co dělá umění uměním – ne zda umím poskládat hezky formálně rýmy anebo nějaké akordy, ale zda to chytne za srdce, což už přesahuje pouhé racio. Ani racio tím ale nezpochybňuji, za srdce mohou chytat i věci zcela srozumitelné, forma není podle mne to, co rozhoduje.
Tuhle diskuzi by bylo určitě zajímavé vést spíš v nějakém diskusním kroužku, komentáře jsou na to příliš stísněný prostor. Každopádně děkuju za pěkný příspěvek :-)
ZA CO AUTOR (NE)MŮŽE Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ostatní
:-P ;-))
ZA CO AUTOR (NE)MŮŽE Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ostatní
Z Tebe Gabrielo promlouvá ta stejná krásná vyrovnanost, jako z Tvé dnešní básně - mám jednak radost, žes to přijala s takovou mírou pozitivní empatie a jednak, žes to vyjádřila s takovým poetickým nadhledem a úžasnou mírou tolerance a respektu k všemožným způsobům tvoření a vnímání. Ta moje dikce chce programově dráždit i polemické reakce, ovšem Tys ji dokázala s přehledem odzbrojit a navíc k mé naprosté spokojenosti - usmívám se. Kdyby ženy jako Ty vládly světu, války by ztratily smysl. Jenže to je utopie, tak je fajn, že aspoň píšeš verše :-) Díky za pěkný komentář :-)
ZA CO AUTOR (NE)MŮŽE Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ostatní
To už jsou pak ale návody nebo příručky, ne literatura ;-) :-D
ZA CO AUTOR (NE)MŮŽE Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ostatní
Je tam poměrně dost metafor, což si nejsem úplně jistý, že je charakteristické zrovna pro úvahu, taky je v tom hodně nadsázky. Ale škatulka pro mě skutečně nehraje žádnou roli, nakonec jsem si úvahu sám vybral, když už jsem to musel někam šoupnout. Ve verších je to záměrně, mají svůj vnitřní tep, ale pokud by si to chtěl někdo srovnat do řádků, nic proti tomu. I „smlouva s universem“ je metafora a co si kdo pod ní představí, je na libovůli každého. Uměl bych napsat odstavec, co si pod tím představuji já, ale nechci to tím sešněrovat. Osobně preferuji, když autor nelpí striktně na svém vlastním výkladu a přiznává čtenáři právo text pochopit po svém, případně ho i zavrhnout ze svých vlastních důvodů – každý vnímáme jinak a tohle navíc není důsledně racionálně vyložitelný a přísně logicky vystavěný text - pokud by mě ovšem nějaký psychiatr nevyvedl z omylu, případně ve svěrací kazajce :-D
ZA CO AUTOR (NE)MŮŽE Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ostatní
:-D Jo, tohle je tak zapeklité, že jsem se všemi vrstvami ani já dosud neprokousal ;-)) Ne. namíchlost jsem do toho já sám vědomě nevložil, ale to neznamená, že z toho nemůže být cítit – i tenhle text doufám žije životem na mně již do značné míry nezávislým a když ji tam vidíš Ty, jsem schopný ji tam také zahlédnout, záleží vždy na úhlu projekce (i autora si různě projektujeme, nejen sami sebe) :-D
I Tobě prima víkend, dle předpovědi se doufám skutečně vyjasní :-)