Návštěvnost
Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Mé zníčené mládí 8 Publikoval(a): Apo | Povídky » Ze života
Už se nemohu dočkat dalšího pokračování. Jsou to úžasné příběhy! :-)
10.09.2013 18:43:06 | Andrea-Daniellereagovat
Mé zničené mládí 6 Publikoval(a): Apo | Povídky » Ze života
Dala by se vymyslet spousta chyb, které v tvých povídkách jsou - gramatika, opakující se slova, překlepy. Ale vždycky se těším na další díl povídky. Je psaná tak jednoduše, naivně, bez nějakých metafor a her se slovy, ale možná právě proto mě tvoje povídky tolik zajímají a oslovují. Piš dál, těším se na pokračování!
25.02.2013 14:28:54 | Andrea-Daniellereagovat
I ty, Brute? Publikoval(a): Anitta | Povídky » Smutné
Docetla jsem se az do konce, což uz samo o sobě znamená úspěch a zaujetí. Píšeš jednoduše, přímo a výstižně. Občas jsem měla pocit, ze jsou to ma slova, která jsem jen nikdy nedokázala říct nahlas nebo napsat. Příběh je věrohodný, plny zápletek a obratu. Asi nemůžu jinak nez říct, jen tak dal. :-)
30.10.2012 23:54:48 | Andrea-Daniellereagovat
Odpusť mi to, prosím.... Publikoval(a): Kairoyi | Povídky » Ostatní
I mě to rozplakalo. Moje babička měla rakovinu a když byla v nemocnici a umírala, rodiče mi nedovolili za ní jít, i když je o to každý den prosila ona i já. Tak upřímnou soustrast a drž se.
14.06.2009 21:41:00 | Andrea-Daniellereagovat
Zábrany Publikoval(a): hlavouVoblacich | Povídky » Ze života
Podobné věci slýchám od mámy, a to mi je 20. Tohle dělat nebudeš, s tímhle nechci, abys chodila, budeš se jenom učit, nic jiného dělat nebudeš. Věřit svým rodičům? To mě nenapadlo už hodně dlouho. Už se těším na svůj vlastní život, až se odstěhuju a budu bydlet se svým přítelem. Až mi máma nebude kecat do života. Tak se drž.
24.02.2009 19:45:00 | Andrea-Daniellereagovat
Prababičko, mám tě ráda! Publikoval(a): Mademoiselle S. | Fejetony, sloupky » Ze života
Mně takhle odešla babička. Měla rakovinu krve. Bylo jí ani ne 70. Nejhorší na tom bylo, že ačkoliv mi bylo už skoro 17, rodiče mi za ní nedovolili jít ani do nemocnice, i když si to sama přála. Chtěla jsem jí aspoň ještě vidět, ale nesměla jsem. Nikdy se s tím nesmířím a nikdy jim to neodpustím. Buď silná, musíme jít dál. Babičky by si to určitě přály, abychom byly šťastné... Promiň, už nemůžu psát, nevidím přes slzy. Tak se drž.
12.12.2008 21:10:00 | Andrea-Daniellereagovat
Zpověď na křídlech motýla Publikoval(a): AloneGirl | Povídky » Ostatní
Pěkný text, možná právě proto, že takové pocity jsou mi vlastní, jen já je nedokážu takhle přesně vyjádřit.
03.12.2008 21:28:00 | Andrea-Daniellereagovat