Vrány

Anotace: ---

Doktor M. se podíval v hospodě na psa, co měl hodně pomačkanej ksicht.

Celej byl takovej připosraženej.

Jako kdyby si ráno blbě voblíknul kůži.

Seděl a zadní nohy mu při tom trčely do vzduchu.

Moc se mu asi nelíbilo, že dřepí v putyce, kde jeho pán hraje šipky a tak nás z dlouhé chvíle pozoroval.

Z huby mu čouhaly zuby a jazyk.

Opravdu vypadal jako když se blbě voblíknul, což nemohl vyhledávač kaněk doktor M. přehlídnout.

I když šlo jenom o psa.

Mě už rozebral dostatečně.

„Ty jsi ale hnusnej!“ řekl doktor M. psovi a pes na něj chvíli civěl.

Pak zavrčel.

Otočil se na zadku jako na točně a ukázal mu zmačkaná záda.

Zrovna, když jsem po chvíli vyprávěl, že mě nikdo nevymluví, že Libuše, Teta a Kazi existovaly, protože jsem tomu vždycky věřil, a nemám důvod proč tomu věřit přestat, tak se ten pes překolíbal přes lokál a sedl si mě na nohu.

Doktor M. se zadíval na psa.

Na mě.

A okomentoval to jedinou větou: „Vrána k vráně sedá.“