už mi nepiš

 

návštěvám odkládám teplo do šatní skříně

když odchází

přehodím přes ramena 

říjen

 

Ze zvonů padá poledne

svařené polévkou se zázvorem

tu máš ráda

vor slov se potápí ve skleněných nudlích spolu s vůní koriandru

nad hlavou vosa na posledním vandru

v náhlém prozření padá do domácí limonády tak jako podzim do zahrady

věští včelám z dlaně nektar

o smrti se nemluví

---

---

opilá meluzína v komíně

že po burčáku

že po slámovém víně

že po moštu

že po švestkách vítr oškubaný z obličeje ten vítr nespisovně hřeje vítr co líbá urvanými rty až z toho šílím

vítr co prší naříznutými listy

je čistý

:

kukuřice pouští z šustí makové panenky

zabloudila zabloudila

—

v ryjích divočáků blažený výraz

kaliště

z podzimu náhle štěp

oči výra ve střepinách měsíce sledují zřítelnicí lidské teplo s odškubnutým límcem

ještě nevidí popravčí káru plnou harckých kanárů

svou prázdnou náruč

---

hudba beze slov bolí víc

ve sklepě stodoly barevný prach stmívá hákový kříž na marách kdysi bílých stěn a

polem jdou nocí divočáci

---

ztrácíš se 

v zídkách pod lesem

ztrácím dech

za srdcem zobák vrabečka vrabčáka vrabce

/pro případ resuscitace/

a klacek proti tmě

nic víc v tom nehledej čtenáři jen obyčejný lidský strach