Co když už je pozdě

Co když už je pozdě?

Co když už jsem prostě stará na to mít dítě? Co když už je starý můj přítel?

To jsem se ptala každý měsíc, když dorazila ta nechtěná menstruace.

Nikdy jsem po dětech nějak netoužila, nestrkala jsem zvědavě hlavu do kočárků, nezajímalo mě rozkošné dětské oblečení a když jsem zjistila, že je některá má kamarádka těhotná, tak jsem si říkala kam tak spěchá, že si nestačí užít.

A pak jsem poznala mého současného partnera. Bylo mu 44, mně 28. Měl dvě dospělé dcery a vnučku na cestě a já zahubila i kaktus. Najednou se to ve mně nějak zlomilo. Říkala jsem si, že on je ten člověk, se kterým bych byla ochotná mít dítě. Pak se to změnilo na CHCI dítě. Jenže ono stále nepřicházelo.

Začala jsem počítat plodné dny, hlídala ovulaci, vynechala jsem alkohol. Bylo to 7 měsíců načasovaného sexu a stále nic.

Lékař mi na to řekl, že 7 měsíců čekání je jako nic a že počkáme do konce roku a pak to budeme nějak řešit.

Odjeli jsme na dovolenou, že když změníme místo, půjde to plození lépe, ale jediné co jsem si z Egypta přivezla byla faraonova pomsta a zásnubní prsten.

Řekla jsem si tedy, že holt není na dítě ten správný čas, že už je možná pozdě, dlouho jsem dítě odmítala a příroda se mi mstí.

Ponořila jsem se do plánování svatby a přestala jsem počítat plodné dny a plánovat sex. Už jsem měla vybraný termín svatby, místo obřadu i místo na hostinu a začala jsem se poohlížet po svatebních šatech, když v tom to přišlo. Tedy vlastně nepřišlo. Menstruace nepřišla.

A tak teď, když píšu tenhle článek, tak mi v náručí spí malá Karolínka a svatba se o rok posouvá.

Pozdě nebylo, jen příroda si vybrala sama a zařídila to moc dobře.