za patero patry...

znáte to
když s váma šijou
ti co jsou šeptem

tu mi jedna jednu vyšila
polibkem
a já měl nebe
na jazyku
nejroztomilejší
v barvách pekla


vydechla nikotin
a vdechla mě
jako černý denim
pod bledým svitem

hej příteli
jednu svatou vodu
pro dámu prosím
láska se nejlíp pije
v ďábelském náručí chtíče
chladná a přesto hořím
v tranzu gin s tonikem
střízlivost nenaučí děti tančit

probudila ve mě
provinilé pocity
takže jsem pochopitelně
vzdoroval
a víte proč?
bál jsem se totiž toho nejhezčího
že stojí za to

přesto jsem se odhodlal
no co už
stejně jsem ohlodaná kost
a ona mi změnila život

přiměla mě přemýšlet

to bych u vás nečekala
usmála se
ale připomínáte mi člověka

upoutala mě natolik
že když jsem o ní přemítal
zapomněl jsem na bolest
a poddal se spojitosti
protože jakmile jí porozumíte
přináší vám to čím dál víc potěšení
z obojího

uvědomil jsem si
že je vzorem
osobité pohlednosti
elegantního
s nabídkou laskavosti

v očích jí zapláli
všichni
ti obdivovatelé
ale ona je prohlédla
jak marně zahalené nebe

já si vás pamatuji
z Nan Madolu
na záhoří

drahá Cykloide
proč věnujete náklonnost těm
co se čertí?

příteli
snažíte se mě zmást
neznalostí
vy ale dobře víte
proč se může člověk šťastně usmívat
když hoří