Victoria's Secret má bráchu

Anotace: ...

 

„Proč mu čumíš na záda?“

„Cože?“ trhla jsem sebou. Překvapeně jsem zamrkala. Netušila jsem, že mě Pavlína pozoruje.

„Za chvilku bude zvonit. A ty na něj zíráš už asi půlku přestávky,“ ukousla si sousto chleba a sklonila hlavu k sešitu.

 „Tak se podívej sama,“ trhla jsem bradou k Adamovo zádům a poklepala jsem si na svá vlastní záda.  Pavlína se podívala, kam si klepu a vrátila oči k Adamovi.  Přimhouřila oči, aby je vzápětí šokovaně vytřeštila. Zacukaly mi koutky. Došlo jí, na co narážím. Zvedla se, přišla k partičce našich spolužáků a položila Adamovi paži kolem ramen.

  „Čáááu. Jak je?“ zazubila se na něj. Viděla jsem, jak mu dlaní mapuje záda v oblasti lopatek. Otočila se na mě. V očích měla zděšený pohled. Adam cosi zamumlal a Pavlína odplula zpátky ke mně.

  „Dobrej bože, já nahmatala ramínka“ sedla si na židli a dala si hlavu do dlaní.

„Chápeš to? On nosí podprsenku!“ zašeptala a ozvalo se zadunění, jak si položila hlavu na lavici.

  „Nesmíš to tak hrotit. Není to jeho věc?“ snažila jsem se jí uklidnit, ač jsem sama moc klidně nezněla.

„Jaks na to vůbec přišla?“ zajímala se.

„Všimla jsem si, že má něco divnýho na zádech. A to se podívejme, ono to bylo zapínání podprdy,“ zasmála jsem se. Můj smích prořízlo zvonění. Do místnosti vkráčel náš učitel zeměpisu. Trochu nejistě se rozhlédl po třídě. Byl mladý, teprve teď vyšel ze školy a už skončil tady u nás.

 

 

 „Posaďte se,“ poděkoval nám kývnutím, že jsme si na pozdrav stoupli. Zapsal, kdo chybí, napsal téma hodiny, podepsal se. Většina holek zasněně vzdychla. Přešel k tabuli, vzal do ruky křídu a napsal nadpis, který podtrhl. Jak tak stál u tabule k nám otočený zády, holky nelenily a natahovaly krky, aby se mu dívaly na zadek. Jedna z našich učitelek nás kdysi poučila, že ženská pozná podle zadku, zda jeho majitel stojí za to.

Aspoň něco si z jejich hodin pamatujeme, pomyslela jsem si s úšklebkem, když jsem sledovala klání o Miss nejdelší krk. Pavlína se mu ovšem nedívala na zadek, ale o kousek výš. Ozvalo se trhání, jak si z bloku trhala list papíru. Za chvíli na mojí polovině lavice přistál kousek z původní velikosti A5.

  Myslíš, že taky nosí podprsenku? :D

Zakryla jsem si ústa dlaní a odepsala No jasně, a krajkový tanga k tomu :D

Pavlína moji odpověď odměnila vyprsknutím. Učitel se od tabule otočil a podíval se na nás. Prohrábl si krátké černé vlasy. V zelených očích mu nejistě jiskřilo.

„Děje se něco?“ přešel k nám. Pavlína se smíchem přikryla papír sešitem. Pozdě.

„Dej mi to,“ natáhl ruku a naklonil se k ní.

 „Co? To ne,“ zamítla to rázně a zavrtěla hlavou.

„Tak to schovej,“ požádal ji, přešel k tabuli a chvíli mlčel, jak se snažil vzpomenout, kde skončil ve výkladu. Po chvíli zase pokračoval. Přesto si směrem k  Pavlíně neodpustil sem tam letmý nepřátelský pohled.

 

Přišla jsem domů a padla k notebooku. Nezdálo se mi to. A už se to dostalo i sem, jak jsem zjistila z jedné internetové diskuze.

Ahojky holky, nevíte, kde bych sehnala nějakou pěknou podprsenku pro muže?  Můj manža je trošku při těle, už to pod tričkem nevypadá dobře. Poprosil mě, jestli bych mu nějakou nekoupila k narozeninám. Tak kdyby jste věděly o nějakých kvalitnějších a hezkých, napište mi mailíka, mocinky díky.

 

Pánské podprsenky nejsou o nic ochuzené. Google mi nabídl obrázky podprsenek s krajkou, s květinovým potiskem košíčků, nebo je libo podprsenku s mašličkou či perličkou mezi košíčky? Dá se dohledat. Jedno mi pořád ale nebylo jasné. Proč by to nosili? I na to mi strejda Google odpověděl.

 „Chtěli jsme dát mužům možnost zažít ten pocit hebkosti a luxusu, na který jsou zvyklé ženy,“  popisuje své pocity mluvčí společnosti Masayuki Tsuchiya. Tak. A mám to i s důvodem. Posunula jsem notebook po desce stolu a dala si hlavu na stůl, ruce jsem použila místo polštáře. Zavřela jsem oči a vybavila si dnešní zeměpis. Můj smích se prolnul se zašuměním, když máma otevřela dveře mého pokoje. Chvíli stála mezi futry a nejspíš uvažovala, jestli její dceři nekape na maják.

 

 „Tak kolikátého máme dneska? K tabuli půjde… Adam,“ zaklapl náš matikář s počínající pleší na hlavě třídnici, aby omylem nevyvolal někoho jiného. Pak ukázal na mě, abych šla k tabuli taky. Protáhla jsem pusu a otočila jsem pár stránek v sešitě zpátky, abych měla aspoň vzdálené tušení, co nekalého budu s těmi čísly provádět. Adam zřejmě nebere ohled na to, že ne všichni jsou tak vysocí, takže jsem naznačila, že tabuli posunu. Přikývl a odtáhl křídu od povrchu tabule. Opřela jsem se o zřejmě plastovou odkládací lištu na křídy a ozvalo se rupnutí. Vyděšeně jsem od tabule odskočila. Kraj odkládací lišty si to vesele poskakoval ve vzduchu, k tabuli již nejspíš nebyl napevno připevněný. Třída propukla v řehot. Matikář mi pokynul, ať počítám. Smích pomalu ustával a bylo slyšet jen škrábání kříd a šepot propisek, jak si to tančily po stránkách sešitů.

   „Ehm, Adame, máš tady… něco,“ ukázala jsem si nejistě kousek nad loket, když nám učitel zapisoval známky. I přes moje malé vystoupení se mi skvěla v žákovské jednička. Otráveně stočil oči na svoji paži.

  „Ach jo, zas mi padá ramínko,“ posunul si vykukující kousek spodního prádla na své místo. Zůstali jsme úžasle zírat. S ledovým klidem se vrátil do svojí lavice. Tik tak. Tik tak. Monotónní hlas učitele. Cink. Zvoní.

   

   Sesypali se na něj jak ženský na slevy u Bati a Deichmanna dohromady. Na všechny možné otázky odpovídal s úsměvem. Postupně jsme se dopracovali k tomu, že tu podprsenku nosí kvůli pohodlí. Přesně jak z toho článku, pomyslela jsem si.

   „Hele, a jakou vlastně nosíš značku?“ napadlo se někoho zeptat.

„Victor‘s Temptation, proč?“

   Na chvíli nastalo ticho, jak jsme si jméno značky překládali. Někteří vytáhli mobil, aby jim to přeložil překladač.

„Ale, jen tak. Dík“ poděkoval za odpověď ten, kdo se ptal. Jen ze zvědavosti padl dotaz, kde to vlastně kupuje. Přes internet, ovšem pozor, brzy by měli otevřít obchod i tady.

„Hmmm, takže Viktorovo pokušení. Jako musíš uznat, že to zní,“ neodpustila si Pavlína a začala se smát.

 

O pár dní později jsem si to mířila do prodejny, která se chlubí, že „tady je svět ještě v pořádku.“ Chtěla jsem přejít přes přechod, ale něco mě zaujalo, tak jsem se otočila.

  „Ježíši“ uteklo mi ze rtů. Na té straně chodníku, kde jsem stála, otevřeli nový obchod se spodním prádlem. To by mě nevykolejilo, kdyby ovšem neměly figuríny ve výloze ploché hrudníky. Zhluboka jsem se nadechla a podívala jsem se na jméno obchodu.  

Victor‘s Temptation

Udělala jsem krok zpátky, jakože půjdu. Z Pokušení někdo vyšel. To už moje hladina šoku křičela na poplach, že to nevydrží a zkolabuje.

„Pane učiteli?“

I on mě poznal. Sevřel ucho tašky s logem VT a polkl.

  „Co tu děláš?“ rozhlédl se, jako by se bál, že nás někdo uvidí.

„No já… jdu nakoupit. Tak nashledanou!“ ukázala jsem směrem k obchodu, ke kterému jsem měla v plánu jít původně. Jeho rozloučení jsem slyšela spíš v pozadí. Rozhlédla jsem se a přeběhla jsem přes přechod.

Prosím, ať to heslo obchodu nekecá, pomyslela jsem si ještě, než mě automatické dveře ochotně spolkly.