venku to bouří, ale doma je sucho

Vedle ke stolu si sedly mladinké holky.
Jedna měla dlouhé plavé vlasy a vypadala trochu jako Lady Gaga i s tím nosem.
Doktoru M. připomínala bluesmana Johny Wintera, ale on Lady Gaga nezná.
Zná ještě někdo Johny Wintera?

Jazykové bariéry přece padají.

Když jsem smažil v těstíčku hovězí jazyk, tak ta moje holka ho naprosto odmítala se slovy, že nebude jíst něco, co už měl někdo jiný v hubě.
No a málem na mě pak nezbylo.

Z hajzlíku zněly cvičné etudy.
Nejspíš se tam souložilo.

„Slamění panáci člověka moc neosvěží,“ zahudroval si doktor M., protože byl na špatné straně dveří.
A ke všemu se mnou.

Není dobré, když se člověk přestane těšit.
Když se nemá na co těšit.
Je mi líto Rusalky, která se tolik těšila na život s princem.
A nejvíc je mi líto, když ji nastudují tak, že nebýt té krásné hudby, tak by ji člověk neměl šanci poznat.
Tak jako lásku z dětství.

„Těš se!“ řekl doktor M., když mu konečně přinesli další kolu s rumem.
A význam té věty byl mnoholitý.