50 odstínů - trilogie (recenze)

Anotace: „Stupidita uměleckýho díla - pokud se tomu tak dá říkat - je nutnou podmínkou pro oslovování širokých mas. Někdy i postačující." - Nikotin

 

1. díl - 50 odstínů šedi                                                      

Mladá a nezkušená Anastasie jde do seznámení rovnou po hlavě a místo své kamarádky vpadne (doslova) do kanceláře neskutečně bohatého Christiana Greye, šestadvacetiletého sexy podnikatele. Christian je samozřejmě gentleman a chytí jí do náruče. A už to jede. Ona chce jeho. A on chce ji. Jakoby náhodou se potkávají, potom už jsou jejich setkání plánovaná, zkrátka a jednoduše spolu začnou chodit. A abychom nezapomněli, jak moc sexy a jak moc šedý Christian je, bude nám to v průběhu knihy pravidelně připomínáno.

 

 

V duchu vi jeho uhrančivé šedé oči, ten intenzivní doutnavý pohled… Jen při té vzpomínce se ve mně všechno sevře a instinktivně zalapám po dechu.

 

Christian se ležérně opírá o bar a upíjí ze sklenice s bílým vínem. Má svou tradiční bílou košili, černé džíny, černou kravatu, černé sako. A rozcuchané vlasy, jako obvykle. Zasněně vzdychnu.

 

Má krásné oči - podmanivé, inteligentní, hluboké, temné. Temné dominantním tajemnem. Vybavuju si jeho uhrančivý šedý pohled a se zachvěním tisknu kolena k sobě…

 

 

Christian se před ní začíná odhalovat. Tedy ne že by se neustále svlékat (i když …), ale svěří se jí se svými libůstkami. Kožené důtky, pouta a tak. A tohle všechno nemá narvané v šuplíku nočního stolku. Kdepak, ten na to má rovnou celou místnost, které roztomile říká Červená herna. Christian je zkrátka samec, kanec, divoch, říkejte mu, jak chcete, který se dle svých slov „nemiluje, pouze tvrdě šuká,“ a je ochotný Anastasii zasvětit. A naše nebohá malá Anastasie neví, jestli vůbec zasvětit chce. Čistě z logického hlediska, zasvětit se samozřejmě nechá, o čem by jinak byly další dva díly. Ale on cítí, že je to jiné. Že samotná Anastasie je jiná než všechny jeho ex milenky. Už jen proto, že si neustále kouše ret, což zřejmě žádná z jeho ex nedělala. Nekousej si ten ret, bejby, vždyť víš, co to se mnou dělá… Proto jenom kvůli ní předělá smlouvu, které všechny jeho milenky podepisují.

   Anastasie má i přes všechna Christianova ujištění, že ztělesňuje všechno, co si kdy přál, obavy, že mu nebude stačit to, co mu ona může nabídnout. A když už jsme u toho co Ana „má“ nebo „nemá,“ přichází na scénu Aniina vnitřní bohyně. Vnitřní bohyně je jakási bytost, která reaguje na Aniiny pocity a nálady.

● má vnitřní bohyně přestala tančit a taky na něj civí - se slinou v koutku otevřené pusy.

● má vnitřní bohyně přikývne v tichém zenovém souhlasu.

● vnitřní bohyně poskakuje jako šílená, tleská do toho jako pětileté dítě.

 

 

Po jednom z milování, kdy ji seřeže její svůdnou zadnici páskem  jí dochází, že není jejím šálkem kávy nechat se ohybat přes stůl a být mlácena páskem. Že jeho padesát odstínů je příliš temných. Jemu dochází, že pro ni není dost dobrý a že jí nedokáže udělat šťastnou. V slzách ho opouští. Je naprosto zlomená. A nejvíc jí dorazí to, když jí Christianovo šofér po příjezdu k ní domů podá kapesník. Konec prvního dílu.

 

 

2. díl – 50 odstínů temnoty                                        

 

Anastasie úspěšně přežívá prvních pár dní po rozchodu s Christianem. Potom se s ním setkává na výstavě fotografií svého kamaráda Josého, kam jí samozřejmě jako správný gentleman odveze. Už v autě jí přizná, jak strašně mu chyběla. Na výstavě během vteřiny koupí fotky, na kterých je vyfocená Ana, která o těch fotkách ovšem neměla ani tušení. Koupí samozřejmě všechny, protože on může. On přece peníze má. A cestou z výstavy domů se k sobě vrátí. Jak nečekaný zvrat událostí, že.

   Krátce potom, co se naše dvě hrdličky k sobě vrátí začne Anu pronásledovat jedna z Christianovo ex a vyjíždět po ní její šéf. Nemá to lehké, holka. Co se týče Stína, jak přezdívá Christianovi, dovídá se víc o jeho minulosti, proč vlastně potřebuje v posteli zrovna to či ono, načež ona sama začíná asi trpět nějakou duševní poruchou.

Srdce se mi div netlačí krkem do pusy. Tohle nechci… chci to… hrozně moc.

Tak chce to, nebo nechce? Ano, Ano, co s tebou…

 A jelikož je čas se posunout dál, ti dva se k sobě sestěhují. Respektive Ana se nastěhuje ke Christianovi. Jednou se ale potřebuje dostat zpátky k sobě do bytu a ouha, koho tam nepotká – tu Christianovu šílenou ex, která se jen tak mimochodem jmenuje Leila. Nebyl by to Stín, aby Aně nebyl nablízku, takže se nic nestane.

A aby těch zvratů nebylo málo, Christian požádá Anu o ruku.

Ani druhý díl téhle lovestory není samozřejmě ochuzen o vnitřní bohyni, která vás (pokud to nezačalo už dílem prvním) začne ne férovku štvát

● Vnitřní bohyně znovunabyla schopnosti mluvit a teď to vykřikuje ze střech domů.

● vnitřní bohyně dělá na gymnastickém koberci trojné salto vzad.

Jack Hyde, Aniin šéf je po tom, co začne na Anu dotírat až moc vyhozen a Ana dostává jeho místo. Všechno se zdá být v pořádku. Potom se ovšem začne pohřešovat Charlie Tango – Christianův vrtulník (s Christianem na palubě, logicky) a Anastasie málem zešílí strachy. Christian se jako správný hrdina zničeho nic zjeví a i přesto, že vypadá „pomuchlaný a unavený,“ vypadá stále sexy (no jak on to dělá…) Ana s menší časovou prodlevou prostřednictvím narozeninového dárku souhlasí, že si ho vezme. Druhý díl by tedy teoreticky mohl končit šíleně romanticky, nebýt poslední strany, která pro třetí díl slibuje akci. Držte si klobouky, jedeme dál.

 

 

 

3. díl – 50 odstínů svobody                                 

 

Z Any je konečně vdaná paní – čili paní Greyová - a užívá si se svým manželem ve Francii. Mezitím někdo způsobí požár ve výpočetním středisku Christianovo firmy a pohoda líbánek je narušena. První sabotáž vrtulníku Charlie Tango a teď tohle. Po návratu domů tyhle „nehody“ neustávají a naše hrdličky jsou nuceny absolvovat honičku v autě, aby setřásly pronásledovatele a Ana o fous uteče svému vlastnímu únosu. Časem se Christian i Ana dozvídají, kdo stojí za těmihle útoky, takže z BDMS lovestory se stává BDMS lovestory s takřka detektivními prvky. No páni.

A jak už vám jistě došlo, autorka miluje zvraty. Proto naše milá Ana otěhotní, Christian po oznámení jejího těhotenství chytne rapla – zkrátka jí seřve jako malou holku a to Aně na náladě nepřidá, ani ona s těhotenstvím nepočítala. S Anou tedy mlátí emoce a k tomu všemu má její otec autonehodu.

   Anastasie to tedy opět nemá jednoduché. A aby to měla ještě těžší, její bývalý šéf stále není ze hry a chce po Aně pět milionů, a aby to nebylo jen tak, má Christianovo sestru jako rukojmí. Ana mu tedy ty peníze přinese – při vybírání peněz ale musí Christianovi zalhat, že ho opouští a při předávání peněz je Jackem zkopána. Nebyla by to Anastasie, aby nebyla úžasná a cestou do banky si s sebou nevzala zbraň, kterou Jacka postřelí. Jako zázrakem jí ovšem najde její manžílek, kterému je úplně jedno, že ho před půl hodinou opustila, a ona končí v nemocnici.

A blížíme se do finiše. Jack skončí ve vazbě, Ana se uzdraví, jak jinak, že, a spolu s Christianem se přestěhují. Vše končí šťastným epilogem, kdy mají dvouletého chlapečka a Anastasie čeká další dítě, tentokrát holčičku.

 

 

 

Tak to vidíte. Z Christiana, pana „dneska-ti-to-udělám-tvrdě-bejby“ Greye se stane spokojený táta od rodiny a z nezkušené Anastasie, která byla před setkáním s Christianem ještě panna je milovnice BDMS hrátek. Všechny tři knihy jsou napsané velmi, velmi jednoduchým jazykem, slovní spojení se často opakují (především se případně připravte na neustále Christianovo „Ach bejby…“ a „Slečno Steelová/paní Greyová, vy jste tak připravená…“) Slyšela jsem spolužačky, jak se o tom baví, že se červenaly a podobně, já se u toho naopak smála. Chvílemi /čtěte „často, v podstatě neustále“/ je to tak stupidní, že se u toho prostě smát musíte. Buďto jsou spolužačky strašné puritánky, anebo já jsem naopak děsně úchylná, protože červenat se? A u tohohle? Jako proč? Je to neskutečně, neskutečně ploché, chvílemi se mi dařilo předpovídat, co se stane. Místo „Ach, ach, ó můj Bože…“ jsem si spíš při čtení říkala „Ach, ach, moje nebohý oči.“

Protože proč. Nejenom, že je to ploché, ono je to i pitomě přeložené. Jak jinak si mám vyložit to, že má Ana „ošukané“ (rozumějte rozcuchané) vlasy? Pokud ošukaný = nové synonymum k „rozcuchaný,“ tak v tom případě mám já ošukané vlasy každé ráno.

Skutečnost je taková, že k sexu jako takovému nedochází ani tak často, jak by se dalo předpokládat. Na cca 30 stran plných myšlenek ve stylu „Já ho chci“ (a vnitřní bohyně, která nás provází všemi třemi díly, ve třetím díle už vám z ní začne hrabat) připadne tak 5 (ne-li méně) stran sexu, který je také prokládaný vatou jako „Ach… to je tak intenzivní“

Knihám se ne nadarmo říká „pohádka pro dospělé“ A přesně takové to je. Akorát místo honosných šatů nosí Anastasie pouzdrové sukně s halenkami a sem tam šaty, místo bílého koně tu máme auto se soukromým šoférem, helikoptéry a další auta a místo šperků Blackberry, iPad a aby se neřeklo, tak i šperk (na zakrytí modřiny od pout). 

A propó – Christianovi často visí džíny z boků „tím způsobem.“ Tím způsobem? Jako jak? A proč je z toho Ana tak hotová? Můžete mi to někdo vysvětlit?

Nicméně, díky téhle trilogii jsem zjistila, že jsem zřejmě masochistka – protože, opakuji znovu, bylo to něco tak neskutečně stupidního, že čtení skoro bolelo. A vy, kteří jste tuhle recenzi přečetli, jste masochisti taky, i když nepřímí – možná jste z těch předchozích řádků moji bolest při čtení vycítili a jste natolik empatičtí, že ji cítíte taky. Masochismu zdar.