Seleniina Věštba; Prolog

Anotace: Úvod (snad po tisící sté upravovaný ;) do světa Eleanadia, kde člověk se stal "parazitem". Za jakékoliv komentáře (i ty nelichotivé :D) budu nesmírně šťastná :)

Sbírka: Seleniina Věštba

Na počátku byla nicota. A z nicoty se zrodili bohové. A bohové stvořili vesmír.

 

     Kdysi dávno, před mnoha a mnoha miliardami lety, se přenádherná bohyně Selenia ze srdce zamilovala do moudrého boha Aramona, který již však svoji družku měl. Bohyně Lienedea byla jeho ženou.

     Aramonovo a Seleniino hříšné cizoložství bylo Lienedeou objeveno. Ze žalu jejich tajemství prozradila.

     Zatímco byli milenci přinuceni Sídlo božské opustit, samotná Lienedea se smutkem utrápila a propadla do nekonečného spánku.

     Dlouhé, předlouhé roky božští milenci hledali spásu a vlastní domov v širém nekonečnu vesmíru. A přeci. Jednoho dne Aramon zdvihl ruku a ukázal směrem ke dvěma opuštěným sesterským hvězdám.

     „Pohleď, má milovaná, to bude náš nový domov.“

 

     A tak se bůh Aramon a bohyně Selenia usadili a mohli tak stvořit své vlastní světy, jejichž obyvatelé je budou uctívat.

     Bůh Aramon svoji hvězdu pojmenoval Slunce a planetu, kterou obdařil životem, nazval Země.

     Selenia svoji menší, ne však méně zářivější, hvězdu pojmenovala Eden. Z deseti obrovských planet, jenž Eden obklopovaly, vybrala si Selenia tu nejmenší a pojmenovala ji Eleanadia. Obdařila ji životem a věnovala ji veškerou svoji lásku a péči.

     „Hle. Stvořil jsem člověka.“ pravil bůh Aramon své družce. „To on bude vládnout celé Zemi. Povznese se nade všechny tvory a bude mne uctívat.“

     „Ale drahý.“ pousmála se Selenia a opřela si hlavu o Aramonovo silné rameno. „Měl bys být opatrný. Taková moc v rukou jediného tvora by se ti mohla vymstít. Dej na mé rady. Jen pohlédni na můj svět. Všichni obyvatelé mají stejnou moc a jsou šťastní.“

     Aramon se od srdce zasmál.  „Neměj o mne strach, drahá Selenie, věř, že svůj svět mám pod kontrolou.“

 

     Selenia stvořila svět plný lásky a krásy. Krajinu Eleanadie tvořila panorama několika vysokých zasněžených hor; v nížinách se rozprostíraly travnaté louky poseté růžovými, bílými i žlutými květinami, jejichž květy svojí vůni lákaly nejednoho tvora; zelené lesy s vysokými a mohutnými stromy skrývaly různá tajemství; modrá jezera, řeky a potoky se klikatily po celé planetce a velká horká poušť se zlatým pískem a oázami s jasně modrými jezírky se rozprostírala uprostřed toho jediného obrovského kontinentu, který obklopoval širý oceán.

    

Nejen krajina, jež Selenia stvořila, byla toliko různorodá. Eleanadia skrývala bytosti, o nichž se Aramonovým lidem na Zemi ani nesnilo.

     Obyvatelé lesů, Dotheinové (Děti země jim Selenia říkala), byli dlouhověké vysoké bytosti, z jejichž vznešeného vzezření vyzařovala moudrost věků a nesmírná oddanost přírodě. Jejich útlá pružná postava by svou lehkostí mohla závodit se samotným větrem. Vlasy, bílé jak záře hvězd tančící na noční obloze či zlaté jak ranní paprsky vycházejícího Eddenu, lemovaly jejich bledé ušlechtilé tváře s rysy ostrými tak, jako by byly vytesané z mramoru, a s očima průzračně modrýma jak blankytně nebeská obloha nebo zářivě zelenýma jak čerstvě rostlá tráva.

     Další bytosti, které obývaly lesy a jejich stromy, byly Divoženky- mladé ženy s vlasy rudými jak plameny ohně, oblečené do zvířecích kůží. Staraly se o správný chod lesů a o jejich bezpečí. K narození jedné z nich Divoženky nepotřebovaly muže; byly zrozeny samotnou přírodou.

     Města a vesnice byla převážně obydlena Mágy- osoby vzezřením nemálo podobné lidem stvořených bohem Aramonem. Vlasy i oči tmavých barev od hnědi kmenů stromů po čerň samotné tmy. Jejich vysokým tělem však prostupuje silná tajemná Magie, která jim svými kouzly darovala moudrost a staletou dlouhověkost.

     Jasnovidci byli drobní hubení mužíčci a stejně jako jejich ženy, Vědmy, se oblékali do bílých kápí, v nichž jako Poutníci, Cestovatelé, obcházeli svět a sdíleli s ním své věštby a vize. Ovšem již od svého narození byli zbaveni zraku všedních očí. Bohyně je však obdarovala zrakem vnitřním a oni tak mohli zahlédnout vše, co očím zůstávalo skryté; obrazy mnohých možných budoucností.

     Rachelienové byli rasou trpasličích, avšak velice statných mužů a žen obývajících podzemí vysokých hor, v jejichž jádrech žijí společně s nesmírně inteligentními draky.

     Elkarnové, Vodní Obyvatelé, byly svou svrchní částí těla, ačkoliv azurově modrou a lesklou jako hladina moře, velice podobni vznešeným Dotheinům, nohy jim však nahradily dlouhé štíhlé ploutve pokryté stříbrnými šupinami a mezi štíhlými prsty jim rostly průsvitné plovací blány.

 

     Zatímco se Selenia kochala krásou a mírumilovností svého světa, na Aramonově Zemi vypukly první nepokoje. Bůh doufal, že si jeho lidé uvědomí nesmyslnost válek a vzpour, ale jak roky na Zemi ubývaly, pochopil, že se zmýlil. Lidé se zabíjeli navzájem, válčili spolu a Aramonovi nezbylo nic jiného, než na ně sesílat  boží tresty.

     Brzy si Selenia všimla Aramonovi nespokojenosti. Vší mocí toužila svému drahému pomoci, on však byl zaslepen zlostí a závistí k jejímu příliš dokonalému světu, že její rady nebral na vědomí.

     Svět lidí byl brzy pohlcen přílišnou zlostí, nenávistí a temnotou. Aramonovi časté návštěvy Země v něm probouzely zlé myšlenky a pocity. Ze všech božských sil se snažil vzdorovat zlu, které na Zemi panovalo, ale temnota, která pohlcovala jeho rozum i srdce, byla silnější než on. A Aramon se rozhodl zničit Eleanadii.

 

     Jako starý nemohoucí Poutník, vydal se Aramon na pouť skrze Seleniin svět. Snažil se šířit paniku a strach a temnotou, kterou v sobě nosil, toužil napadnout mírumilovná srdce všech Obyvatel, však zjistil, že jeho úsilí je zbytečné. Bytosti na Eleanadii měli v sobě tolik dobra a lásky, že veškerou zlobu a hněv v sobě odehnaly pryč.

     Aramon začínal být více a více rozhněvaný. Nesnesl jediný pohled na tichou a překrásnou Selenii, nesnesl nic, co by se týkalo jejího dokonalého světa. Však netušil, jak by se mohl Seleniina světa zbavit.

     Bohyně se projevila jako velice silný protivník. Vycítila, že Aramon chystá něco zlého. Proto se vydala na svoji Eleanadii a nechala zrodit silnou a nesmrtelnou eni-en, jedinou Dvoukrevnou  na celé planetě.

     Rozezlený Aramon ztrácel již veškeré naděje ke zničení Eleanadie. Tak navštívil Zemi svou.  A pohled na člověka, tvora, jenž hnal celou jeho planetu do záhuby, vnutil mu úsměv do tváře.

     Bohové jsou nesmrtelní. Toť jejich úděl. Proto Aramon  nemohl Selenii usmrtit. Však vzdálená vzpomínka na první družku Lienedeu vnukla mu nápad.

     A tak Aramon svými jedy bohyni otrávil a uložil ji tak k věčnému spánku. A konečně mohl uskutečnit svůj plán ke zničení Eleanadie…