Básně autora Amonasr
Nalezeno 1555 záznamů. Zobrazuji 1321-1340.
Kdy se z člověka stává politik? Nebo se politikem už rodí?
Co nás drží nejvíc při životě? Skutečnost nebo iluze?
Jestli tohle nezabere, tak už si asi hodím mašli... :-D
Jenom taková ptákovina. Napsalo se samo, s úsměvem a bez kontextu ;-)
Zpozdilý básník básníkovi v (nejen) poetickém rozpuku do pomyslného památníčku ;-) P.S. Nemohl jsem jinak, než k textu umístit Tvou oblíbenou Krylovu píseň. P.P.S. Doufám, žes zvládl roli výčepního na včerejší veselce a neležíš ještě pod výčepem :-D
Malinovka pro lehké letní osvěžení :-D
: Člověk míní a Jort mění. Chtěl jsem dát Literu pár dní od sebe odpočinout, ale kvůli Jortovi se tu rozběhla taková diskuze na téma bázeň boží, že do ní musím taky po svém přispět. Sice o tom prd vím, ale ve století neodbornosti se to snad může... :-D
Absurdní zážitky se popisují nejlépe realisticky. Jsou České dráhy a jejich cestující věrným obrazem českého národa...? Pokud ano, básníci by měli jezdit co nejčastěji vlakem, aby psali poezii skutečnou, neodtrženou od života :-D
Kubský P. tu včera zavěsil pěknou báseň o vrtkavosti múz a prý jestli také něco zavěsím. Odpověděl jsem, že jednak nebylo kdy psát a jednak je mě tu stejně až moc. Vzápětí jsem sedl a psal. Jako by mi múza chtěla dokázat, že si fakt bude dělat co chce.
Proč žijem? Jak se tak někdo může ptát…? ;-)
Je to jen básnička (možná)... nebo ne...? Ta otázka je tam vlastně navíc. Je mi to totiž ve skutečnosti úplně jedno... :-D
Čínští básníci se ve 4. století vydávali společně do Pavilonu orchidejí k očistnému rituálu. Rozesadili se podél potůčku a posílali si po něm pohárky s alkoholem. Každý, ke komu pohárek dorazil, ho vypil a složil báseň. Podobné pohárky plují i Literem.
Tak jsem díky Kubskému P. konečně dočetl Noc s Hamletem. Stálo to za to. Cos mi to ale proboha, Vladimíre Holane, během toho čtení zase nakukal...? Pardon, já vím, nenakukal - jen se ve mně cosi spustilo. Ale příště si tu iniciaci stejně vyzkouším znovu.
Karolína Světlá by to Nerudovi asi napsala taky tak nějak, nebo ne...? A co je mi nakonec do Karolíny, já jsem já. A Kubský P. taky není Neruda... :-D
Děkuji Gabriele Green, že mi svou představou Boha připomněla mého dědu :-) A když je to výročí První světové, tak se i hodí, abych mu teď vzkázal, že ho nemám rád o nic míň, než tenkrát, kdy jsem mu to neuměl říct nahlas...
Mám právě asi nějaké absurdní období. V tvorbě. V životě ho mám pořád... ;-)
Pokračování třeba někdy příště :-D
Zachytil jsem jen dvě z těch nekonečně mnoha. Další zkusím polapit třeba někdy příště. P.S. Aristotelovi jsem už vysvětlil, že to s ním nemá nic společného – prý ať si dělám, co chci, hlavně ať si na nic nehraju. Tak jsem mu to slíbil... ;-)
Někdy nedokážeme docenit pravý význam slov...
