Básně autora Amonasr
Nalezeno 1545 záznamů. Zobrazuji 1341-1360.
Bylo by toho mnohonásobně víc, ale nemá to být sága... ;-)
Nechal jsem to volně plynout. Když jsem začal, netušil jsem, jak to skončí. Ale měl či mohl jsem to předvídat. Přece nic překvapivého z toho nevylezlo. Ale možná to chtělo ven - tož tak...
Psáno pod dojmy z nádherných obrazů filmového básníka. Esence krásy nepotřebuje barvy ani akci, vystačí si jen se světlem a stínem.
Občas se neudržím, rozdávám rozumy a hraju si na „chytráka“, Liter nevyjímaje. Asi je nejvyšší čas, uvést to na pravou míru - smrtelně vážně se totiž berou jen blbci... ;-)
Prvotním impulsem byla myšlenka, že není ani žádoucí, aby všechna slova žila navěky. Múza si ale občas dělá sama, co chce, a takto mi to překopala.
William Shakespeare - Sonet LXVI (překlad)
Když tu Pamína včera vyrukovala s nádherným Shakespearovým Sonetem LXVI a já si ho vygoogloval v 13 českých překladech, dostal jsem nutkání zdvihnout rukavici a zkusit si čtrnáctý. Vím, je to drzé a troufalé, ale berte to prosím jen jako hru... ;-)
Dozvuk podvečerního rozhovoru s úspěšným designérem, který se rozhodl vyvléct ze soukolí bezohledných parazitů, jimž odmítl zaprodat duši. Text není o něm, ale o té většině, která se přizpůsobila, možná se bojí anebo je pouze pohodlná se vzepřít...
Listoval jsem nepoužitelnými verši z pradávna, zda přeci jen... No, nic už nejspíš nevyhrabu, tak jsem aspoň na jeden útržek cosi narouboval, když jsem se zase v myšlenkách ocitl tam kdesi... kdysi... ;-)
Inspirovala mě nepřímo diskuze s Pamínou... Tak jí tímto děkuji a věřím, že se to nijak nedotkne její ani žádné jiné (nejen) křesťanské duše... :-)
Omlouvám se - nemám rád křik, zdvižený prst, ani povytažené obočí a plamen v očích... P.S. Plaménky ano... ;-)
Nějak se to zvrtlo... ;-)
V Porubě dnes bylo fajn, slunečno, spousta zeleně a tamní život pohledem turisty mi připadal mnohem půvabnější, než třeba v Praze na Jižním Městě. Přesto se mi sem prodraly spodní tóny. Snad i přes ně Porubo cítíš, že máš po dnešku nového kamaráda...
Nekonečno se skládá ze spirál… A domin... (středního rodu)
MATEŘINKOVÉ POZDNÍ JARNĚ LETNÍ RADOSTNÉ ODPOLEDNE
Báseň zachycuje venkovní atmosféru dnes mezi 16:05 – 16:10 v 8. patře panelového domu nad dvorkem žižkovské mateřinky po vypuštění dětí na pískoviště s vloženým zavřením balkonových dveří a přechodem autora do vedlejší místnosti k počítači…
Potřebuju urychleně něco zpracovat a čas se mi povážlivě krátí. Proč zrovna vždy v takové situaci se mi mnohem líp píšou básničky? :-D P.S. Nikdo není přesně takový, jaký se jeví druhým, a dokonce ani sám sobě. Jaký tedy je doopravdy? To ví jen Bůh…
Tentokrát jsem nechal múzu, ať si píše sama, co chce. Takto to dopadlo…
Dnes mě inspirovalo téma přímo na Literu, tak ho zkusím rozšířit o něco odlehčeného…
Dá se utrpení sčítat...? O kolik větší je utrpení sta matek, než jedné...?
Vše má dva póly – i báseň se na jednom píše a na tom druhém čte, teprve pak je celá... P.S. Klobouk dolů před každým, kdo čtením textu neublíží, naopak do něj umí vložit i to nejlepší ze sebe sama... ;-)
I to se může stát...