Básně autora Jarin
Nalezeno 9 záznamů. Zobrazuji 1-9.
Zdá se, že bolest a vzpomínky nikdy nekončí...
Následující řádky neumím nazvat básní ale je přeci něco tak úžasného sledovat noční, hvězdnou oblohu a vědět, že ta krása nás přežije...
Už je to pár let co mi moji první lásku, "ukradla" paní Závist. Nechápal jsem, proč lidé pomlouvají a už vůbec jsem nepochopil, jak těmto věcem někdo může věřit, aniž by si ověřil fakta. Bolelo to ale čas rány zahojil. Šrámy na duši zůstali...
Jsou chvíle, kdy člověk utrpí ztrátu tak velikou, že se mu nechce ani žít. Jen tam někde uvnitř, je někdo nebo spíš něco, co za něj bojuje a hledá motivaci jít dál...
Druhá a poslední báseň, která není má a jejíž autor je pro mě neznámý. Našel jsem ji napsanou na sedadle v autobusu...
Mám několik básní, které jsem nepsal a ani nevím, kde jsem je vzal ale jsou tak úžasné, že si je nemohu nechat pro sebe. Tady je jedna z nich...
Jsme lidi a jako tací děláme chyby! Kolikrát denně si říkáme, že "toto" se už nesmí opakovat? Druhý den se to stane znovu... Hledáme důvod, aby se daná věc už nestala! Jak z toho ven?
Květina, kterou jsem měl dát k Svatému Valentýnu, se mi zdála příliš osamocená ve své kráse a tak jsem k ní přidal krátkou a rychle složenou básničku...
Jednoho dne, když jsem se snažil vyrovnat s "křivdami" života a rozhodl se netrápit a zvednout hozenou rukavici napadla mě skupinka nenavazujících veršů, které až po několika úpravách začaly vypovídat o bolesti a vzteku...