Nalezeno 157 záznamů. Zobrazuji 121-140.
Jak je mým zvykem, miniaturka, tentokrát o tom, že hranice mezi odvahou a hloupostí je tenká... Omluvte možná přílišnou krutost, nějak to na mě přišlo...
Hry pro jednoho, hry pro dva
Individuálně v davu aneb egocentrický komunismus...
Neumím se modlit. Jen občas mám touhu promluvit s tím "něčím", co je silnější než náš neskonale silný duch.
... co jsem a jsem co hledám... Polovinu.
Občas se musí vypnout rozum a udělat něco, čemu se hlava brání. A pak zase rychle zapomenout...
Třeba to není tak zlý, jak se zdá... ale třeba taky je...
Co si tak myslí, když po takové době Ti zvoní u dveří, tváří se jako nezvedený školák a hledá v Tvých očích zbytky staré touhy?
Miniaturka k zamyšlení. Pro koho?
Bojíme se jí... a ona jenom dělá svoji práci... Jsem smrtihlav, tak drž se mých křídel...
Trocha satiry a ironie...
Všechno se mění... Jenom ta Změna je pořád stejná...
Včerejší dojmy. Nemá žádnou uměleckou hodnotu, jen... osobní, snad. A nemám to zrovna kam jinam psát.
Jak lehce lze zabít lásku.
Co s tím?
Napsáno kvůli bolesti, která nepatří mně, a přesto ji znám tak dobře, že mě jenom myšlenka na ni bolí.
Člověku, který mě opustil už před mnoha lety, přesto, nebo snad právě proto, pro mě zůstává oním dokonalým vzorem. Dědo, děkuju za všechno. Někdy se večer dívám na nebe a přemýšlím, jestli bys na mě byl hrdý... Tohle ber jako malou splátku. Za všechno.
Ne, tu nemám, jen obyčejnýho streptokoka... ale něco na tom srdci bude... nebo je to jen tou přemírou prášků a času na přemýšlení...