Výběr autora malé srdce - Z.V.

Milované ženě… Je mi líto Peťko, že Jsi ztratila víru v naši Lásku. Budu na Tebe čekat celý život.

z každého květu píšu báseň
z kalíšků veršů
ukládám je v sen
pro příští milování
…
světlo svléká stíny duše
mraky plují p

Neschvaluji násilí - mlácení ženy v textu je metaforou, byť znepokojivou.Chtěl jsem s ní vyjádřit rituální exorcismus. Akt násilí měl být metaforou pro rituální vyhnání démona a očištění se od hříchu. Je to symbolický boj s vnitřními démony a pokušeními.

Ležel jsem na posteli a prohlížel si jednu z Drtikolových fotografií. Byl to portrét ženy uvězněný v umělcově tvůrčí duši. Jako Bůh jsem tu ženu v

Jako barevné listí
rozsvíceného rána
směješ se stále stejně,
zarytá v kůře času
zarostlých vzpomínek
ve tvaru srdce. Ještě

S nejhlubší úctou a pokorou vám předkládám toto dílo, které není pouhým plodem fantazie, ale nese v sobě skutečné střípky duše velmi mladé dívky. Do svých veršů jsem s největší péčí vetkal některá její slova z autentického dopisu na rozloučenou...

... jenž kdysi plynul z pera dívky stojící na prahu věčnosti. Pečlivě jsem vybral jen několik fragmentů z jejích posledních myšlenek a propojil je se

"Před ústím, které nazýváte Hérakleovy sloupy, byl ostrov, větší než Libye a Asie dohromady." (Platón. Timaios.24e.)

Atlantido, perlo v hlubinách snící,
ve věčném tichu moří spočíváš,
tvé hvězdné mapy v lůně planou,
skrz závoj mlžný prosvítá tvůj jas.<