Povídky autora Saia
Nalezeno 60 záznamů. Zobrazuji 41-60.
Byl tu Thomas. Vždy tu byl, aby mě ochránil, ale tentokrát... se to ošklivě zvrtlo a já měla zemřít. Chtěla jsem zo před ním zatajit za každou cenu... tak moc jsem ho milovala...
Vždycky jsem byla jiná... ale mikdo to o mě nevěděl. Na to jsem se až přespříliš děsila Inkvizice a hranice. Ale jednou se na to přišlo. Odsoudili mě. A málem i upálili, nebýt JEHO... i když časem se ukázalo, že by byla lepší smrt, než život v Erebu...
Celou dobu mi lhal!Chtělo se jí nahlas křičet. zachovala ovšem chladnou hlavu a pouze si představila, jak na místě Darjenovi prokousává hrdlo... tak strašně ji podvedl...
(Povídky » Akční, detektivní, dobrodružné, válečné)
Příběh rozkouskovaný na menší části...
Omlouvám se, že jsem tak dlouho nepsala, ale nebyl bohužel čas... doufám, že se vám pokračování bude líbit ;).//...Ani nevěděla proč, ale popadl ji až vražedný vztek. Zatracení lidi! Vrazi! Křičela v duchu. Začínala vidět rudě. chtěli jí zabít Darjena!
Aneb, když to zajde moc daleko...
A došlo na boj... aneb když vlkodlaka popadne až vražedný amok.. trocha akce v dnešním díle... :) doufám, že se bude líbit...
(Povídky » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné)
(...)Cítím cosi studeného, modrého. To slzy skrápějí mou tvář, oživují pocity sochy, loutky ovládané svým loutkářem, kterému patří celé divadlo jménem Svět. (...)
...Ne nadarmo se říká, že vlkodlačice jsou hloupé a naivní. Že mají až sebevražedné sklony zamilovávat se do lidí. A jak je známo, lidi mají sklony chovat se k bytostem jiného druhu krutě...
Stála před důležitou volbou. Zůstat, či odejít? A zvlášť s někým, kdo se ji jednou pokusil zabít a přiotrávil ji...a přesto se rozhodla. Vlastně... ani neměla na výběr - vlk v ní jí jasně ukázal správnou cestu...
Vzpomínka střídá vzpomínku, v krku cítím knedlík, hruď mi stahuje příliš těsný korzet. Na počest dnešní kocoviny zdvihám ušmudlanou láhev, slavnostně upíjím. Navaluje se mi. Ze sebe. Z Tebe. Z nás.
Ticho vyplnilo zařvání motoru. Tak přijel. Můj statečný rytíř v odrané bundě s dírami na loktech sedící na terénní motorce.
První ze tří částí.//...Báli se mě. Báli se Strážného lesa. Báli se Černé rokle Stínů. Vyslovit mé jméno, by pro ty hloupé vesničany bylo jako by se veřejně přihlásili k Satanovi… samozřejmě za předpokladu, že by ho znali...
„Já se ani nehnu,“ zasyčela jsem. Byla jsem totiž odporovat všem a to naprosto všemu. A navíc tenhle mladík mi až nebezpečně svým rozkazovačným hlasem připomínal Eona. Odporovala jsem mu už jen z principu.//doufám, že se vám líbit
„To bude ovšem problém. Jsem právě kvůli tobě.“ Pokrčila jsem flegmaticky rameny, „To mě nezajímá. Otravuješ. A vůbec. Vypadni. Tohle je moje Ticho. Moje Tma. Moje Zima a-„ „Tvoje bolest?“ přerušil mě tím, že mi dosti nevybíravě skočil do řeči...
Stíny minulosti, čára přítomnosti a střípky budoucnosti
...Naznačila jsem pohyb, abych se překulila na záda, do mnohem pohodlnější pozice, při které by se mi tak nutkavě nechtělo vyklopit i zbytek večeře. Ovšem jedna věc mi v tom celkem úspěšně zabránila...
Stíny minulosti, čára přítomnosti a střípky budoucnosti
1. ČÁST//... Stíny minulosti...pronásledují mě, kam se jen hnu. Jediná čára přítomnosti odděluje to, co se stalo, od toho co se teprve má stát a je to nevyhnutelné. A střípky budoucnosti? Nikdo nedokáže složit úplný obraz.Vidíme jen útržky z ní, střípky
Od kraje propasti, která vypadala jako bezedná, ho dělil sotva metr. Metr, co ho dělil od smrti krkolomným pádem na kamenité dno průrvy! Zhluboka se nadechnul. „Tak to bylo vo fous...“ Prohlásil Miko a vykročil spolu se Simonem k němu.
Tak tohle bylo peklo. Ale co je tedy nebe?
Stalo se to. ZASE!!!! Měla toho vážně plný zuby. Všeho!