Nalezeno 13 záznamů. Zobrazuji 1-13.
Chybovat je lidské, odpouštět Božské...
A ty máš k Bohu blízko, jsi přece Anděl?
Štěstí lze hledat vážně kdekoli...
Myslím, že název hovoří za vše, tak se ponořte do myšlenek jedné tvůrčí dívky...
Je to zvláštní pocit klidu uprostřed bouře. Občas se dostaví i přesto, že trápení nezmizelo.
Jak svobodné a nádherné to stvoření... Malé tělo a velká krása...
Jen doufám, že je to jen můj vlastní výmysl a není to pravda. To ale musí posoudit člověk kterému jsem to napsala. Nechť s tím naloží, jak uzná ze vhodné... (verše: píseň Hoobastank - Reason)
Když to nelze vyslovit, vždycky to jde napsat...
Není to tak úplně báseň, ale snad se Vám bude líbit.
Samozřejmě je pravděpodobné, že někdy někdo vyřkl něco podobného, ale tato myšlenka a její úprava je čistě z mé hlavy.
Původně to byla slohová práce na téma CESTOPIS, ale nějak nedokážu tenhle žánr pořádně vystihnout. Vzniklý příběh posuďte sami. (Pozn.: Citáty zde uvedené jsou výplodem mých vlastních úvah.)
Je Smrt něco, co všem brání v nekonečném životě? Nebo snad něco strašného? A může smrt být přítelem...?
Psala jsem to v 8. třídě na základce a mělo to celkem velký úspěch, ráda tedy uslyším vaší kritiku - díky. Má to být něco jako obhajoba ale já to pojmula i s obviněním. A koho že jsme měli obhajovat? ^_^ ... Hádejte!
Když odejde někdo milovaný, vždy to bolí. Ale je hloupost chtít jít za ním? Je sebevražda hloupost? A je možné, že se s tím člověkem po smrti ještě vůbec setkáme?