Nalezeno 13 záznamů. Zobrazuji 1-13.
Není to tak úplně báseň, ale snad se Vám bude líbit.
Když to nelze vyslovit, vždycky to jde napsat...
Jen doufám, že je to jen můj vlastní výmysl a není to pravda. To ale musí posoudit člověk kterému jsem to napsala. Nechť s tím naloží, jak uzná ze vhodné... (verše: píseň Hoobastank - Reason)
Samozřejmě je pravděpodobné, že někdy někdo vyřkl něco podobného, ale tato myšlenka a její úprava je čistě z mé hlavy.
Chybovat je lidské, odpouštět Božské...
A ty máš k Bohu blízko, jsi přece Anděl?
Původně to byla slohová práce na téma CESTOPIS, ale nějak nedokážu tenhle žánr pořádně vystihnout. Vzniklý příběh posuďte sami. (Pozn.: Citáty zde uvedené jsou výplodem mých vlastních úvah.)
Je to zvláštní pocit klidu uprostřed bouře. Občas se dostaví i přesto, že trápení nezmizelo.
Jak svobodné a nádherné to stvoření... Malé tělo a velká krása...
Když odejde někdo milovaný, vždy to bolí. Ale je hloupost chtít jít za ním? Je sebevražda hloupost? A je možné, že se s tím člověkem po smrti ještě vůbec setkáme?
Psala jsem to v 8. třídě na základce a mělo to celkem velký úspěch, ráda tedy uslyším vaší kritiku - díky. Má to být něco jako obhajoba ale já to pojmula i s obviněním. A koho že jsme měli obhajovat? ^_^ ... Hádejte!
Štěstí lze hledat vážně kdekoli...
Myslím, že název hovoří za vše, tak se ponořte do myšlenek jedné tvůrčí dívky...
Je Smrt něco, co všem brání v nekonečném životě? Nebo snad něco strašného? A může smrt být přítelem...?