Díla autora Kozoroh 1
Nalezeno 388 záznamů. Zobrazuji 361-380.
Fantazie je krásná věc! Umožňuje nám prožívat i to, co ve skutečnosti není, a to tak intenzívně, jako by to skutečností bylo! Anebo je to jen zhmotnělá touha po něčem, co nám chybí a o co si tělíčko říká, ač rozum se po zklamání všemu neustále brání?
Má lásko! Myslím na Tebe, ale Tys příliš vzdálená a tak si tu tak veršuji a představuji si, co by mohlo být, kdybys teď byla tady!
Kdo jednou vstoupil do bouřlivých vod "Literu",ať už jako nesmělý brouzdal či odvážný plavec,je tím poznamenán navěky!I já jsem neodolal tomu pokušení a důsledkem je,že pouhá zmínka o velké mouše stačila mé fantazii ke vzniku následující básně...;oD
Po literu jsem bloumal, a v duši smutek měl, rozličná dílka zkoumal, co dělat nevěděl... Až náhle,jak blesk z nebe, Tvou báseň četl jsem, a vzpomněl jsem na Tebe, pár veršů napsal jsem...
Písňový text vzniklý poté, co jsem se v půl třetí ráno probudil s nosem v Hodině mezi psem a vlkem a zablokovaným krkem...
Miláčku! Život je tak krátký, a já dostat tě chci zas zpátky...
Krásné je snít o lásce...
A opět dílko čarodějky ve mně probudilo krásné vzpomínky i představy a spojilo je do veršů...
Další citlivý a něžný človíček,co si říká "cecilka", napsal dnes krásnou básničku "Máš srdce dokořán".A já z ní obratem vykouzlil tuhle písničku na melodii,kterou jsem tu už slyšel znít,když jsem psal jinou báseň.Když se uvolníte,třeba i vás osloví!
Motto:Ty jsi švarná,já jsem švarný,jaký jsme to krásný pár!Neříkej,že mám to marný,mám to marný,mám to marný,že jsem pro Tě příliš stár,že jsem pro Tě příliš stár.(J.Šlitr) /Tohle je reflexe na čarodějčinu báseň! Už sbíráte šutráky nebo se zasmějete?/
Další bláznivě romantický hříšek z dob kdy" Mrtvé moře bylo ještě marod".Naivní snílek,co ještě věřil v Lásku snů... Takový jsem byl já,matinko!
Bláznivé veršíky,které mne napadly při prohlížení idilických obrázků z tropů,četbě veršíků severky a čarodějky a vzpomínce na neznámou krásku,kterou jsem zahlédl z tramvaje...
Osvěžující déšť zahladil zemi rány, mé srdce otvírá tajemnou branku svou, a touha po rtech Tvých zas, Lásko má, mne mámí, já chci zas sevřít Tě v toužící náruč mou!
Déšť jako posel lásky, to zní tak romanticky,že člověk neodolá...
Malá hříčka se zvukomalebnými slůvky možná vzbudí shovívavý úsměv případných čtenářů.Je to však můj způsob,jak nebrat vážně to, co mne tam uvnitř trápí víc, než jsem ochoten si připustit, a co už bohužel nedokážu změnit...
A už mám další inspirátorku!Četl jsem lampiččinu báseň "Krásná" a už mi prsty sami běželi po klávesách...
Tahle báseň vznikla před lety na kurzu angličtiny,když učitel jako každý rok,vyprávěl o anglických vánocích,stejnými slovy jako loni, a diktoval stejný recept na vánoční pudink - chudý i bohatší.
Nemohl jsem usnout a vzpomněl jsem si na Tebe.Bylas tak daleko,tak jsem si o Tobě složil alespoň písničku!(A tu zažloutlou fotku z tabla mám schovanou!Někdy si ji před spaním prohlížím, pak si ji zasunu pod polštář a doufám,že vstoupíš do mých snů!)
A zase jsem opisoval, když jsem se seznámil s novým veršovaným kouzlem čarodějky! Ale ne tak docela!Něco je i ze mne samého...
Loni se mne dnes již bývalý kolega ptal, když tak píšu ty básně, zda bych neměl něco o životě, že bubnuje v kapele a něco nového by potřebovali. Tak jsem do svačiny spáchal tohle, mělo to i známou melodii a asi o 4 sloky méně. Jestli to použili,nevím.