Nalezeno 11 záznamů. Zobrazuji 1-11.
Děkovačka, anebo když mi hráblo o hodině chemie.
Opět to vzniklo takovým kuriózním způsobem... Ležím, ležím, myslím na to, že musím co nejdříve usnout a najednou šup. Jsem blázen, beru do ruky notes a fixku a díky tomu... Je to pro NĚJ. Skryté poselství.
Je to hodně upřímný, ale neznamená to, že je to založeno na mně. Skoro. Oněginská strofa? Aspoň co se týče skladby.
Další matějská pouť a já na ní zase nejdu, protože nemám s kým...
Nudná hodina španělštiny, za okny sněží a já se vzpamatovávám ze ztracené lásky....
Čistě z nudy a... vnitřní nestability? Poslední tři sloky jsou dobré, zbytek... škoda slov.
Vyštrachala jsem něco, co jsem vyplodila již dávno. Musela jsem udělat remake, aby vás z té hrůzy nezastihla srdeční příhoda.(Bylo to věnováno přítelkyni, již jsem dlouhý čas neviděla a stýskalo mi po ní, neboť byla v onen čas jediná, kdo mi rozuměl.)
I. část: to jsem byla ještě při smyslech. II. část se rýmuje, ale je imperfektní. III. část je taková hra se slovíčky, která mě vyloženě bavila, ale s uměním to má společného pranic. (Musím akcentovat, že v tomhle se přímo vyžívám.)
Já to prostě vidím a štve mě to.
(S roztodivnou skladbou - ABCDEBFD)
Ačkoli se to jmenuje Úterní povídka, není na ní nic úterkovského a ani to není povídka.