Výběr autora Náladový básník

jsi pohyblivá nevidím tě přicházet a už odcházíš pryč   je zima a sníh a ty mezi dveřmi je zima a sníh a ty za dveřmi mrknutí oka mžiku   ja

už je to dlouho co jsem slova přestal štknout a jedovatět   noc se černí a měsíc tetelí se na mě jako zadek ženský co nedala si říct a zvolila

jak na zemi tak ve mně 
nebe daleko vysoko 
na zemi blízko a ve mně 
ještě blíž  nevěřím 
chodím věžněn 
srdcem 
a bolí

protože mě neudrží ve vzduchu nic tolik jako právě básně které miluju psát tak jako miluju dýchat

zdála ses mi 
a čekal jsem na tebe 
čekal 
čekal jsem na tebe dlouho 
kopnul do listí 
a zamračil se na budovy 
kolemjdo

vždyť než začnou růst pampelišky 
– řekla hlasem 
sraženého květu – 
přestaneš se mnou spát    stála před ním zimničně nahá 
a j

každej člověk přede mnou je hnusnej jako tvar co zkameněl ve zkřivení   tvar samoty v očích zaschlý slzy vyhořelejch ospalek vyschlá čela vytepa

mě pod měsícem 
jak vykoupaný od hvězd 
střásám zbytky stříbrného prachu 
z pláště černé sestry  jak z východu kloužu po tenkých linií

tělo vstává samo                  nevím jak sápavá rána zmučeného listopadu
svazují mě k posteli
a pokrývají odvátými listy
kterým v

proč jen jsme my tak brzy vykvetli? smějeme se do tragédií našich životů protože není jiné místo k žití   z telefonních budek marně voláme po pr

Ptám se tě zranitelně jak bys mi chtěla ublížit abych se do tebe zamiloval znovu   a tvoje rty odpovídají  věrně a křehce jako křídla ptáků  kte

Pátek bez vidiny
a vidiny slyšin
jako lekání klekání nihilický srdce v šeptání
vzdoruje deptání
a zlomenýmu citu Zaseklej v km

nebudu o tobě snít 
dokud jsou všechna okna v mém nádvoří 
otevřená 
a budeš do nich vstupovat 
bez očekávání  máš skrytý talent 

Snídám sny 
co se mi spánky v noci mihly 
a neusnuly  Dívám se z okna jako bych spatřil 
dvojníka 
a vykládal mi karty 
co j

Znáš slova v mým hlase ten hlas co nahlas mluví ale většinu času neprozradí (třeba tiše pouze) co je zač   Posloucháš mě ráda ale jenom doku

Není skoro nic horšího než  než když si nerozumíte  - v umění    To se pak před tvýma očima najednou najednou rozmazává její tvář  - neumělecky

hledám jedno slovo který by řeklo všechno co nesmím nikdy říct ani sobě   srdce nebuší všechna vina se odvinula procento lásky nula a myslím n

den se prořekl bylo to vidět po nebi jak ptáci střemhlav prostřelovali mraky a slunce do děr tlačilo soumračnou krev   dodalo mi to odvahu vyčíta

procházeli jsme se v parnu rozparek ti hladil kůži a potisk květin na tvých šatech ožíval   proč se vzdaluješ? cože?   ani jsem to nepostřehl

jsi levačka jako já a usmíváš se v hromadné dopravě  jako já jen tak na nikoho a pro nic přestože se budíme hned po ptácích   máš velký nos j