Výběr autora RoxanneDeadface

Zavři své oči, představ si sebe, jak se celý svět točí, je tu jen pro tebe.   Pak nastane pád, až na samé dno. Snažíš se vstát, ale cítíš práz

  Myslím na Tebe
každý den,
již několik let. Je to už tak dávno,
kdy jsem Tě prvně oslovila.
„Pojď si pro mě, temná dámo,“

V životě jsem zažila dost... Dost bolesti a strastí. Dost utrpení, život v pasti. Dost jizev na těle i duši. Ta deprese mi asi sluší.   V životě

V jednu chvíli, a že to byla chvíle, jsem si uvědomila, že největší nepřítel, kterého mám, jsem JÁ...   A ne proto, že bych se neměla ráda, to

Bez dnů není, abych se nevydala do říše snění.  Je to má záchrana  v tomto každodenním dění, kde se kolem mě vše mění. 

Dva roky zpět, pro mě rána, která mi zbourala můj svět.

Ve snu Tě potkat, mít alespoň zdání, o tom co dělat, když bolest v žití mi brání.   Nebyla jsem připravena, Tvůj odchod mě zlomil. Smrtí jsem o

Slyším Tvé srdce, bušení ve tmě. Slyším Tvůj hlas, ale nevidím Tě. Šmátrám kolem sebe, něco mi brání, pak ucítím Tvůj dotek, to klid mi vrátí.

10 let nazpět...

Otevřu oči, kouknu se na ní.
Uhne pohledem, slzami oči se jí plní.
Ve tváři bolest,
kterou úsměvem zdárně tají,
už nikdy

Já hledala prince,
Ty spřízněnou duši.
Já našla slunce,
poslouchej jak srdce mi buší.

A tak jsem tu,
a jsem