Výběr autora Protos1182

jen střípky vzpomínek,  myslí mihotá plamínek  To světlo stále hoří  Budoucnost z minula tvoří. 

Kam vedou kroky životem  jdeme, ať noc je nebo den Před sebou sny, i v patách nám jdou  Co dalšího kroky nám přinesou.    Jdeme, hlavu skloněnou 

Mezi lidmi v hlavě sám  se sebou sám si povídám. Jiní ta slova neznají  podivně oni se dívají    Neříkám slova,  koukám se kolem I v smíchu tak

.... písmenka.... -Slova a pocity- Strom -v hlavě ~ piliny-   Vzduch voní ale čím  Nevím to nevím - nepovím Teplo a klid být - snít

Jak napsat pocit, co slovy popsat nejde. Semínko tajemné,  jenž z ničeho nic vzejde.    Opatruj se,  pro mě jsi světlo dne.   A vše ať se děje

Sedět u řeky,  či na kamení v ní  Oči mít zavřené a vnímat její zvuk.  Myšlenky z hlavy vypudit  Cítit vůni vody, lesů, luk   Nevnímat žádný jiný

Věnována do prostoru a času...

Jsem knihou  Tajemným písmem popsaný list Šifra  Ta, kterou umíš číst    I mezi řádky  Najdeš ten smysl nevyřčených slov Znáš a víš  Jeden tex

Otevřít dveře dokořán,  kdo vejít má nechť vejde projít dovnitř,  nebo ven Oponou z listů nechť projde.    Užít si klid ten palouk pochopení v c

Vzácnější než šafrán ten,  komu duši otevřeme.  Svěříme tajemství noci i dne.    Když vzájemně ji nalezneme  nejdražší poklad získáme  I noc má

Koukat se bezeslov  --------------ticho------------ Víš---------------------proč? Pochopení slov ticha.   Doteky pod kůží se sunou  Tiše k ústům

Pustý ostrov, Květiny,  stromy,  tráva vůkol. A všude klid Duch místa jen.   Kolem jen voda, tichý sen V slunci úsvitu zrozený den Shon světa z

Společnou "notu" mít, v klidu,  harmonii žít.  Básně psát  A z společných těšit se chvil.    O všem si moci říct  Pak, po nocích tiše snít  Slo

kdo hledá, prý najde  To v dětství často říkali dospělí.  Kdo chce být nalezen  a hledá ho někdo vůbec? O tom se nemluvilo.    Tak za zdí se cos

Mám takové "trápení", vím, už se to nezmění.  Je to vskutku 30 let Tenkrát v tanečních   Pak na schuzkunesel jsem v domnění  ona nepřijde,, jak

Zšeřelé zákoutí domu, jak mlha vnímaná koutkem oka. Ukrytá nenávist, zvířecí zloba Cítit je, i když se schová    Tam někde projekce mysli  Odmít

Prý zahojí rány těla,  někdy možná i duše snad. Teplo nese,  jindy svírá  uvnitř těla divný chlad.   Nedá se koupit, stejně jako cit k druhému b

Funguji,  a nevím proč a jak. stále se hýbu  Kde beru "šťávu" nevím Stále "jdu"   Snad pochopím jednou proč a jak, Pak slza vyčistí mi zrak Až

Ale nejen jemu...

Kapka,  v ní odkaz života i duše.  Slova působí sucho uvnitř duše.    Prostor tam uvnitř nekonečný se zdá.  řeč společnou najdou někdy dva.   

U cesty stojí,  okolo s hlukem i tiše lidé jdou. Co ale nikdo neví co kroky další přinesou.    Stojí,  a nikdo se neptá proč.  Hledí uvnitř tiše

Barevné listy na stromech,  V slunci zatajit zvolna dech.  Vnímat paletu barev krás  krásno udělá v každém z nás