Výběr autora Protos1182

Plácám se v emocích, i v chůzi životem Vše krásné snad Jenom je za plotem    Plácám se v životě od zdi ke zdi se tluču jen Za plotem na židli

Hraje hudba,  společný pohyb v harmonii. Požitek pohybu v harmonii Uvolnění, těla k sobě se tisknou.   V radosti hlava se točí, blízkost svět tó

V nadhlavníku barvy hrají  tma zrůznělá je jejich křivkami  Až k obzoru v vlnách se táhnou  okamžiky oka se promění    Stojím a bázeň tichá  myš

Myšlenky jak vločky sněhu,  dopadají, tají pro svou něhu. Potěcha oka, radost dětí  pro jiné jen z oblohy smetí.   Mysl kdo chce jim otevírá  ná

Mysl, emoce i srdce,  podivné ty světy jedno tělo sdílí. Kazdy v životě tom vedení sám má jenom chvíli.   Kroky času zákoutí mysli tvarují  kam

Jsem nejsem - skořápka v prostoru Barvu jíž vidíš nevidím  Úhel pohledu je jiný  podobné sny - životem se míjí    Životy v skořápkách svých  co

Prostě unavený touhou, city a bytím

Vypnot se a konečně mít klid,  emoce , pocity neřešit  Tma, nebo světlo a cesta zpět? V odpadcích leží utržený květ   Ticho a blažený blázna klid

Může se zdát to zbytečné, milovat někoho s mým nejsi  A přeci to může mnohé dát, když víš že jsi  Divně to občas vypadá, zvědavost , touha vědět a z

kéž spolu jíti životem, dobře i zlé spolu nést. Tu ženu míti po boku  víc bylo by nežli čest.   Co cítím nedá se říct slova ta nejsou nic. Přít

Ozvěny minulé budoucnosti  budoucí minulost zvolna kráčí. Fotka tichá, obraz přítomnosti  duše minulost budoucí vítá.   Kam kráčíš duše má, toul

Slova - někdy jsou zbytečná  Jindy ani stovky slov pohled nenahradí.   Dotek - někdy studí, jindy pálí  Jak noc/den nebo příjemný/divný sen.   P

Toky myšlenek co nikdo nechce znát, důvody, úvahy, tisíce možností snad. A přeci každý myslí jinak myšlenky stejné /jiné prožitky však.   Srdce,

Jak říci, že jsi mi rodinou. Nejbližší mysl, srdce i duch.  Mým/Tvým slovům našim.  Nejen těm naslouchá Tvá/Má mysl i duch   Jak říci druhému vše

Kdyz chybí dotek těla, pak v sklence září medovina.  V krku hladí jak pohled její, zahřeje zvolna, bolavé, tuhé svaly.    Byť hladí, dotek nenahr

Světlo dní co hřeje  Štěstí v písmu, slovech Myšlenky v nebi bloudí    Stromy běžných dní V světle nádherné tvoří (pod)loubí  Zelená něha, kůry

Potřebuji terapeuta dní, Ne - vážně si srovnat život, srovnat sny. Terapeuti šílí, já kráčím zmaten dál  Žár, smutek, touha i žal.   Jdu dny, dny

Květ usychá na vodu čeká. Vláha z rosy, dlaní nechť přijde.  Doteky listů měkkých nešustí ještě,  život plyne času poslušen   Ticho doteků rosy 

Jsem tady a přeci daleko,  Myšlenky letí tiše v dál.   tam v lese Zastavený čas se v mechu tiše krčí.    T E N    K L Í Č Tobě osud do r

Starý snílek bloudí krajem, nezájem a smích kolem plynou.  Nevěří už lidem, nohy zvolna se sunou.   Jde travou kam lidé nechodí  a přesto,  někte

Hrnek na podšálku  pavučina halí,  na dně kávová sedlina, prach  Náznaky v okolí tiše voní  Kdo chutnal ji tenkrát rád?   Ticho teče kolem hrnku