Výběr autora Poenika

Kde není naděje, srdce se nesměje.

Věděla jsem, že to bude bolet,
ale ne, že mé srdce skončí na pitevním stole.

Pustila jsem si tě blíž, než jsem měla,
vzal

Jsem tvoje zpovědnice — a zároveň tichá bojovnice za své vlastní světlo, které jednou, možná, rozsvítím i pro sebe.

Přijdu si tu jako pták v kleci,
mý srdce v křeči,
kde bolest pramení,
z nedostatku souznění
lidských duší.

Tak jste mě zapálili
a já stala se pochodní.

Hořela jsem pro ty,
co postrádají světlo.

Pro ty, co to ani n

Pocit neviditelnosti, touha po autentickém projevu a zároveň rezignace.

Popírat svoje emoce,
předstírat, že se netopím,
když je nechávám jen tak projít okolo.

Chtěla bych, aby svět byl jen čern

Podívej se —
oni tleskají,
i když potají
cosi praská.
Je to maska.

Myslíš,
že by tam stáli,
k

Jeden polibek a zažehla jsi miliony svíček, nezáleží na tom, jestli je den či noc, už to není ani v moci zavřených víček, já vidím světlo.

Cítíš tu bolest? Ano? To nestačí, potřebuju, abys cítila ji víc. Musí to zanechat trvalá zranění, pocit, že vzduch nemůže dovnitř tvých plic.

Láska má mnoho podob, všichni hledáme tu pravou,

svět je plný chorob, když chytíme tu vážnou, snažíme se uzdravit,

ale k