Výběr autora Lara.

Možná poslední příspěvek - minimálně na hodně dlouho.

Nemusím se ani ptát,  proč jsem zůstávala, S tebou jsem se mohla smát, a já se ráda smála...   S tebou jsem to byla já, jak mě nikdo nezná, Pro

Byla jsem tam znova, asi neumím žít, nechápu ta slova, co jsem chtěla říct, ale neřekla, nevím proč, asi jsem se bála, že neodpovíš věty, které byc

Life sucks but we love it.

Řeknete mi - co mě zničí? Co už na mě bude moc? Jestli hlasy, které křičí, v hlavě, nebo minulost?   Co bude ten můj bod zlomu, kdy si řeknu: "T

Pravda už pomalu protíná tmu, pomalu - jako meč - jako ty básně, které ti píšu v hlubokém snu... Odkrývá tajemství zrozená z vášně.   Cítit se na

Nalívám sklenku, sklenku vína. Chutná jak život... záběr z kina   Jako když máš všechno.., moc, vina... Jak když nemáš nic.., smutek, bída...  

oči řeknou všechno

Tvé oči...bránou do nebe aspoň se to zdá... Nepoznám je už od sebe jsem to asi já...   Koukám do nich tak dlouho že se asi už topím.. Neuměla b

Můžu se snažit, však spánek mě mine tak další sklenku ke rtům pozdviznu s nadějí, že smutek ve srdci zhyne, věděla jsem, že už se mu nevyhnu...  

Myslíš si, že vidíš celý svět, přitom máš před sebou jen další zeď... A vlastně je ti jedno co se stane teď, protože už nevěříš, že najdeš protijed