Výběr autora Martin Kučera

Duhy kaluží podrážky bláto pozvou kornouty listí

Můry noc tepou úplněk nebem hoří šum lapače snů

Noc deštěm sytá podzim pláče do listí bláto dny lepí

Žulové náhrobky pod listy spící, v dešti se lesknou a s večerem skryjí, tmu protnou plamínky hořících svící, v odlescích očí zvlhlých nostalgií.  

Šum kapek vzduch čeří, svým leskem tmu škádlí, stráň s rudými keři a na nich klid padlý.   Směr po hlíně hledá, své potůčky vlní, z cest oblázk

Mráz dýchá ránem a listy se kroutí, zem pod shnilým trámem, v ní zalehlé proutí.   Slunce si promítá, skrz sítě pavučin, jak rosa stříbřitá, u

Jak nestálý je řeky proud, když mosty tiše omývá, rej vírů nechá rozplynout, a slzy času utírá.   V náručí břehů ospalých, ukrývá cáry marných s

Schodů pár vrzavých scházím,
ve schránce trs zmoklých složenek,
s černí tmy venku se srazím,
obtěžkán kufry svých myšlenek. Chodníky p

Vánek vlasy trávy hladí, od splavu chlad vzduchu proudí, smolné smrky v stromořadí, bílé mraky nebem bloudí.   Včely zpité štávou květů, bzukote

Když život sítě snů ti páře, lesk iluzí se trním stává, čerň kapek na dně kalamáře, a barvou světlých dnů je tmavá.   Vzpomínky v květech zašlých

Špinavým ránem se plazí, šňůra aut v závoji dýmů, výfuky do vzduchu hází, výživnou hrst vitamínů.   Asfaltem praskliny pučí, architekt pokroku s

Stojím a poslouchám listí, zkroucené do noci šumí, ostrý vzduch myšlenky čistí, kontury splínu s tmou tlumí.   U břehu pramice tlející, rezavým

Úsvit štětec v barvy noří, černé plátno protrhává, v cárech mlhy obzor hoří, noc se slunci odevzdává.   Mráz se vtírá do rukávů, zbytkem sil se

Únorem pole okoralé, po nebi špína plující, pláč deště v řece křivočaré, stesk brodící se vesnicí.   Šeď dýmu pusté noci halí, sten větru tichem

Svit lampa plná můr, na chodník vrhá, prochladlé rýhy kůr,  vír listy trhá.   Ve žluti měsíce, mraky se brodí, kapky po rybníce, s tlející lod

Obrazy v puklinách rezavých vrat, spoutaných v zajetí travnatých trsů, vlahý stín večerní líně se vkrad, zahalil obliny bělostných prsů.   Na lou

V příšeří večerních balkónů, smáčených vlhkostí jara, ladění stromoví do tónu - barev, se okvětí stará.   Vzduch nese hedvábí příslibů, ozvěnou

Jednou jsi dole, pak nahoře, počítáš schody co mizí, úrodné pole se rozoře, a všechno známé je cizí.   Za noci hodiny zpomalí, vlečou vůz tíživý

V hebkosti pavučin padlá, křehkostí paprsků popsaná, ránem se do sítí vkradla, krůpěj rán svítáním pozvaná.   Se zimou odchází splíny, jak opar

Když dech rána studí, a světlo tmu střídá, tep v žilách se budí, a duše mír snídá.   Pak barvy den smíchá, na paletu slibů, volným rytmem dýchá