Výběr autora rhubarb

Ukázalo se, že strážník, který mě svazoval a tížil, byl někdo, kdo se mnou rostl od věků věků.

strážník mi do pokoje přišel,
mé tělo tam svázal,
na postel mě položil,
až pak se mne tázal.

mám-li prý svou představu <

Protože vše lze popsat slovy tak, aby i druhý prožil to stejné.

Cize na mě působí, ta má slova spletitá,
však je to má duše, jež na papír se promítá.

Vlastní krví řádky, již dlouhodobě skvrněny, <

Ale proč zde musím být?

Cítím v hlavě svíraní,
jež uši mé jen slyší.

Co se tam však nachází?
poznání je tišší.

Labyrint, jenž mapu nemá, <

Nikdy jsem nepsala, nechávala pocity hnít, věřila jsem, že mlčení je snazší než slova. Jenže hniloba páchne, i když si myslíme, že ignorací jsme problém zahnali. Tohle je můj první pokus o psaní a pochopení. Chtěla bych vědět, jestli v tom něco je.

Tvůj hlas se šíří pokojem mým,
ale ty tu nejsi,
jen v hlavě mé tvůj stín.

Mne neslyšíš však, nevidíš,
vždyť přítomnost m