Výběr autora Joojip

Houpy, hou, les spí únavou,
noc už je i nad tvou hlavou.
Měsíc sedá na vrbičku,
sype spánek do pelíšku.   Houpy, hou, sní už celý les

dům hnije od sklepa
ticho tu sedí tlusté
prachem a plísní krmené
tapety se loupou jako kůže
z nemocného těla
vzduch těžkne

Někdo řekl, že tě má rád,
už nevím, jestli to bylo včera
nebo před lety
že miluje , jak říkáš,
že pravda není v odraze,
ale v

Jsi nevinně bílá
kanibal svého těla
já se rozpínám
trhám švy svých šatů
rostu vzhůru ke slunci
zatímco ty
se jen vracíš

Žena vešla do cukrárny, zářivka líně blikala,
vzduch byl sladký, strop špinavý, a podlaha tu lepila.
Ve vitríně za pár korun dorty bez velké

Když mi dochází dech
Síly na pokraji

Nahmátnu
V tašce Tužku
Docela malou
S tuhou
Tak na jedno

Vkládám uhlí do kamen
rukou.

Chci cítit
zemité praslunce,
než ho pustím.

V dlani je tvrdé,
č