Kapitán Bergamot

poslední noci
spadla polička citů
epičtí rybízové
s kamínky šťastných návratů

probudil jsem se v divném potu

stejná italská scéna
jiný sen
o náhlém konci

ten sešup zněl i v šumotu kde otřáslo se hroboví
a třásně z pavučin opuštěného šípkoví
jejich holomráz
dál a dál stříbřil!

vzal jsem křísitele jisker
vybitý ahojákov
přechozeného chození vraků

chtěl se schovat
před zelenými pilulkami za postel za můj krchov
a zpívat

poslední noci
blond blond blond
v srdci

jak rozsypaný opojený náklad z náplavky klád
kam jít
čekat na naději
jak žít a milovat
život od dětství zavřený ve sklepě v ebonitu

telefon spuštěný z nebe mne předběhl
a už mi sypal každou hořkou notu

* já vím já vím já vím

* a možná mi z dovolené zavoláš
* možná mi pošleš s pohlednicí i svou fotku
* jak se daří
* ve svitu pomeranče

není to tak daleko domů

možná stačilo by vzít kompas a mapu
možná stačilo by...

zmizet smutku a naučit radost létat
ale chtít přesadit starý strom
a natírat ho tím vápnem proti škůdcům
tím neustálým

bu bu bu

de de de

líp líp líp
zasmějte se v pekle?

nejsem tu pro vás
tak proč mi voláte de de démoni

proč vždycky smím jen stvořit anděla vzpomínky

vzpomínky


možná myslíš někdy na tu italku culíkatku
v modrobílém triku

~~~ slečno.. v lednu
kostel zapomněl rukavice
* vrátíme se
mám je v kapse
vaše moje ruce
a ty?
* jak je to daleko k moři?
asi tak co modré vážky ve tvých očích přes závoje sedmikrásek
* a co vločky v jiném čase
* to ví a jak se cítí
rádi
~~~

po bankrotu
poslední noci
to byl taky listopad

vyrval jsem se z baráku
prošel jsem zdí okolo světélkujícího kříže

s vícehlasou myslí
lopatou z kůlny zapitou fermeží
dřeva naštípal na moře zim

zůstal jen pařez
pro mou hlavu
neumím létům naslouchat

* vrátila jsem ti porcelán
* slona jak se jmenoval
* co ho neupotřebím

tu jejich píseň
rozlil čas po kamenných dlažbách

byl v ní čaj
ze kterého se nespí
byl v ní máj
žel nezněl tak nadějně jak od portů
zněl celý

a o to … je to horší

spatřil jsem se
ležela vedle mě ztroskotance
věrnost
dívala se tak jakoby šeptala něco...

„-o že
už ví jaká je to bolest
cítit minulost přítomnost budoucnost

vy hlubiny
vy podmořské hvězdy
vy
už nikdy nikdy nás nedostanete domů

a má lásko
poslední já napsal pes
moje vina
a poseidon co rozhřeší?“

...nesmí ta jména ...
má z nich strach

* konečná bole

* už se šeří
* už brzy bude dobře
* už jsou tady
* majáky
* a nejsou od moře..

* už popelavě sněží i za mříží

i tam ~~~
v kostele slzy kanou
bílá plachetnice zamávala křídly
a zmizela v zeleném slunci
~~~
omdlel jsem