Padesát děl za jediný den — a já jsem z toho vytáhl pět, kvůli kterým stálo za to zůstat vzhůru. Žánrová mozaika jak se patří: aforismus, který vás uhodí do čela, dvě básně co vám vlezou pod kůži, jedna co voní sakurou, a próza, u které jsem se smál nahlas.

Nejkratší a zároveň nejsilnější výstřel včerejšího dne dodal danielsoft. Posmrtný život jsou pouhé dva řádky myšlenek roztažených do pěti, a přitom vás to bouchne jako pořádné espresso. Znáte ten pocit, když vám někdo jednou větou vykopne půdu pod nohama? To je přesně ono. Aforismus v nejčistší podobě.

Jáchym nás pak v Koncertu pro Měsíc vzal na noční výlet — a já bych za tu pointu dal hodně. "Za městem, ve tmě, a v pyžamu." Tři slova a je to. Humor, něha a ten zvláštní pocit, že tohle se nám všem jednou stalo, jen jsme to neuměli takhle napsat. Kan ve Zpěvu do šera jde jiným směrem — japonská sakura, soumrak, dva světy co se potkají na jedné cestě. Melodické, kultivované, plyne to jako voda. A Zatmění od malé srdce - Z.V. je pravý opak — tady to bije a řeže. "Jsem kluk, co pouští své draky uvnitř ptačí bouře." Přátelé, tohle je obraz roku, dovolím si říct.

Ale zlatý hřeb večera? Nedělní debata od Aureliana. Rodinný oběd, politika, synátor co nadává u počítače — dialogy tak přesné, že jsem chvíli myslel, že jsem tam byl osobně. Humor bez křeče, napětí bez melodramatu. Bravura.

Moudro dne: Nejhlubší pravdy se vejdou na ubrousek. Problém je, že v neděli u oběda vám ho někdo použije na ústa dřív, než ho stačíte přečíst.