Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
v osmém pádu... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
:D As-salámu aleikum poutníče. Jsem na cestě již mnoho dní, hledám ztracené město Petra. Můj vzácný bílý velbloud je již znaven, poraď mi, z lásky k bližnímu svému, cestu do oázy. Pokud by ti to nevadilo, vzácný cestovateli, přidali bychom se na cestě k tobě. Jsem Laila, vypravěčka pohádek. Cestuji od města k městu a rozdávám lidem krásné sny. Mohu vyprávět i tobě během cesty a půjde se nám veseleji. :D
30.12.2013 13:29:16 | reagovat
v osmém pádu... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
.............ano pane básníku..po všechny své životy...
v osmém pádu... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
.....Nekonečný,svazující je koloběh přání,
tak nechtít nic,jen prostě ve světě být.
Touhy různé někdy bytí do zrádných pastí vhání.....Ji.
o překážkách... Publikoval(a): enigman | Úvahy » Ze života
Skvělé! :-) A nejlepší je ten závěr, když zjistíme, že se dá učit i bez těžkostí a žít bez nudy i tak, že nemusíme řešit problémy, můžeme všechen ušetřený čas věnovat něčemu, co nás povznáší, třeba psaní. ;-)
29.12.2013 18:29:15 | Anita Buchtováreagovat
žiživelná... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
"Kouřový věnec vuřtů
stoupá z komína"
Tak tohle mi připomnělo, jak jsme si doma sami udívali maso ze zabíjačky, v udírničce, kterou jsem pomáhala tátovi postavit. No, pomohla. S ním nikdy moc řeči nebylo. Prostě za mnou jednou ráno přišel, ukázal na mě prstem a řekl: "Poď!" Až jsem měla v ruce zednickou lžíci a plácala se po lokty v maltě, a zeptala se co, že to bude, jenom jednoslovně opáčil: "Udírna." Ještě teď, po těch pár slovech ve tvé básni, cítím tu vůni čerstvého špeku a uzeného, ze které se i naši psi, při pronášení šrůtek přes dvůr, chovali jako šílení. Jinak celá báseň je krásná, prostě jako od tebe. :O)
29.12.2013 15:40:43 | reagovat
žiživelná... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
(Nejen)soboty máš fajn:-)
29.12.2013 14:59:15 | Robin Marnollireagovat
žiživelná... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
Podle meho gusta husta :-)
28.12.2013 20:45:17 | Romana Šamanka Ladylobareagovat
žiživelná... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
..nádhera, pane!
žiživelná... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
...No už jsem si myslela,že si na tu tradici krásně ujééééétých sobot
zapoměl./smích/.Třeba by si mohl poodhalit roušku....Ji.
U jezera Divokých orchidejí… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Jako by se ten knihovník toulal po Kavkaze v tygří kůži...
U jezera Divokých orchidejí… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
a jeden by chtěl vědět,jak to bude dál.....Mimoděk mě to zavanulo
do časů dávných,kdy si lidé mezi sebou knihy nepředčítali,ale vše
se předávalo jen ústním podáním,staré příběhy,od srdce k srdci,
nic a nikdo nemohl přervat tu nit....Možná vyprávíš jeden z těch
starých příběhů....Díky Ji.
U jezera Divokých orchidejí… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
v soumraku se zjevuje a se soumrakem mizí
U jezera Divokých orchidejí… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Vidím vzduchem létat barevné ptáky, padat různobarevné listí z náruče Podzimu, a potulné kupce nabízet barevné látky. Hebké a lehounké pro jezerní rusalky, teplé, měkoučké na dotek, s tíhou pro skutečné dámy a čisté plátno, hřejivou vlnu a době nepoddajný len pro prosté ženy z lidu. Někde tam v hlubinách Podzimu uvízly pohádky a středověk. Ztratím se jednou ve výrech měnící se doby, ve stopách času, který neexistuje. Ale ještě ne. Ještě je třeba zůstat mi tady. Tak dík enigmane za útěk. :O)
27.12.2013 16:14:42 | reagovat
bailancující... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Tvůj rukopis je vpravdě nepřehlédnutelný...,tedy aspoň pro mne.Ji.
bailancující... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Zdravím tě jaguáre. Tvé pyramidy skrývá už stín, modly pralesem zarostly, díváš se zpovzdálí, jak se svět pomalu a jinak vrací, ohlíží za minulostí. Tvoje oči stále stejně svítí v době lovu, za nocí, kočičí ladnost nevychladla a neznámý šaman stále volá tvoji duši. Byla to tak slavná doba, hovořila písmem i krví, stavěla chrámy, přetrvávající staletí, bohové omámení lístky Koky a Chichou, provonění tabákem a vůní čokolády však ve své víře přestali mít dost. Ukázali příliš krvavou tvář a tresty nečekaly, nechránily bezbranné. Quetzacoatl se proměnil v cizince z velké dálky a rozmetal vše uctívané. Zavdal příčinu k velkému pádu do tlamy Mictlantecuhtli. Dávno máš jiné plány, ale chuť na patře jazyka stále jitří staré rány.
26.12.2013 21:58:45 | reagovat