Návštěvnost
Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Osamělý kluk Publikoval(a): Rébusek | Úvahy » Ostatní
Neznám, ale už podle popisku vím, že si jí přečtu. Děkuji.
Osamělý kluk Publikoval(a): Rébusek | Úvahy » Ostatní
Ah. :-D Teď už chápu. Jo, to je rozhodně dobrý postřeh.
Osamělý kluk Publikoval(a): Rébusek | Úvahy » Ostatní
Z toho se mi chce brečet. Ale třeba při troše fantazie, to může být i příjemný zážitek.
Panická ataka Publikoval(a): Rébusek | Básně » Ostatní
Já děkuju za přečtení a validaci mých pocitů. Je příjemné potkat kamaráda po cestě.
Panická ataka Publikoval(a): Rébusek | Básně » Ostatní
Jo, jsou. A ty úzkosti před tím a po tom. Škoda mluvit o tom co do slov dát nejde. Jeden mě drahý člověk pořád říká: "O tom, o čem se nedá mluvit, se musí mlčet." Ale díky nim vím, že jsem pořád naživu. Že pořád odolovám jeho "povětrnostním podmínkám". Že pořád žiju a ještě nejsem mrtvý uvnitř ani vně.
Dům který opouštíme Publikoval(a): Rébusek | Povídky » Ostatní
Vůbec ne, je to jen zvyk. Klidně mi tykejte.
Dům který opouštíme Publikoval(a): Rébusek | Povídky » Ostatní
Děkuji, máte pravdu, působilo to jiným vyzněním, než jsem chtěl. To vyznění, které jsem chtěl, bylo daleko blíže tomu Vašemu.
Úsvit Publikoval(a): Ophelia81 | Básně » Filozofické
A najednou je to pryč. Děsivé, že?
Dům který opouštíme Publikoval(a): Rébusek | Povídky » Ostatní
Nedávno mi psala jedna paní, co jí u nás umřel tatínek velmi podobně. Ptal jsem se jí, jestli jí to pořád děsí. Paní už je starší a já ten její věk z té odpovědi cítím: "Neděsí. Tatínek byl dobrý člověk a měl to moc rád u nás na chalupě. Když jsem tam, ráda se dotýkám hrubých trámů, které sám opracoval. A v těchto pozdních letních dnech bych přísahala, že ho slyším jak si něco mumlá. Tam vzadu na zahradě u smutečních vrb."
Dům který opouštíme Publikoval(a): Rébusek | Povídky » Ostatní
Není to jednoduché. Některé noci je to horší a já se velice bojím. Já o nic nepřišel, ale viděl jsem tolik lidí přijít o tolik. Někteří přišli o rozum, někteří o ty nejbližší. Je to už 7 let. A ten strach nepolevuje. Nevím jaké je to přijít o syna. Mám zdravého syna a bojím se o něj. Mám rodinu a bojím se o ní. Bojím se i o sebe. Někdy jsem z toho všeho přespříliš unavený. To pak přijde panická ataka a já mám pocit, že umírám. Tělo se zblázní a hraje mi divadlo, abych měl pocit, že skutečně umírám až do odeznění nebo omdlení. Je to občas jediný způsob, jak mě paradoxně zase uklidnit. Protože tyhle setkání se smrtí oslabují můj momentální, přebujelý strach z ní. Ukazují mi, jaké by to mohlo být a že se to dá zvládnout. Jakoby strach otrávil všechno co na světě bylo krásné a sám se dosadil na místo těch krásných věcí. Maligní lymfom. Pokud se nepletu je to rakovina mízních uzlin. Jak může člověk pokračovat po takové ráně? Může ještě cítit štěstí a radost?
Dům který opouštíme Publikoval(a): Rébusek | Povídky » Ostatní
Určitě se mě to nedotklo. Já jen ne vždy vím co napsat a tak nepíšu nic.
Dům který opouštíme Publikoval(a): Rébusek | Povídky » Ostatní
Naprosto Vám rozumím. Je to nejnáročnější chvíle v životě pro Vás, Vaše blízké i pro tatínka. Ta hrůza a vyčerpání se nedá popsat. Všechny slova to jen degradují. Člověk, který to s druhým prožije už nikdy nemůže být tím samým člověkem. Ovšem i tahle hrůza přejde, on ani vy se nebudete trápit navždy. Váš tatínek to nakonec zvládne a Vy všichni s ním. Je to jeho poslední úkol tady. Teď je to extrémně náročné a nemůže to být jiné, protože je mezi vámi tak silné pouto. Trápíte se tak moc, protože se Váš tatínek trápí. Vyzní to asi hrozně, ale trápíte se pro všechnu tu lásku co mezi Vámi je. Protože láska vytváří soucit a soucit Vám pak dává schopnost cítit, co cítí druhý. Váš tatínek prochází hrozným a děsivým závěrem. A i když už je unavený, ztrápený a jediné co chce je jít pryč ze svého těla, nic to nemění na tom jak moc se vzájemně máte rádi. Nikdo v tuhle chvíli nemá na výběr, všichni jste k tomuhle přímo dotlačeni. Budete tím muset projít každý sám za sebe ale i jako rodina. Omlouvám se, že nemám více útěchy v tak náročnou chvíli. Je to velice těžké, ale netrvá to věčně.
Dům který opouštíme Publikoval(a): Rébusek | Povídky » Ze života
Pozvání a Tvé uznání pro mě moc znamená. Je to pro mě moc důležité, když mě někdo akceptuje. Přestože mi to dělá velice dobře, musím zároveň upřesnit, že si v takových chvílích připadám nepatřičně. Jsem totiž opravdu velice obyčejný, to znamená, jako každý vymrzuju, ubližuju a jsem nepříjemný. Moje realita je velice obyčejná.