Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
autoportrét září 25092019 z profilu Publikoval(a): Philogyny1 | Ostatní poezie » Ze života
Tvůj kód před šesti roky a to ještě byla má budoucnost mladá. Dnes mi pomáhá nalezt brýle a plete kapsář pro pamět. Cestou po městě kroutí očima a upozorňuje, že jsem si zas nezapl poklopec. Má budoucnost je někdy nesnesitelná.
Tvůj verš o umrtí listy podzimu. Les pokles v jedno velké kolumbárium a v šustí oblékají se panenky s očima anýzu. Miluji je* Tuhle jsem zrovna viděl na Chodsku, jak komorná s stříbrným vlasem, na kozlíku hbitě v prstech jednu strojí.
Tož pěkný čas*
sušáky na seno Publikoval(a): J's .. | Básně » Láska
Jak bys dnes přesídlil na jinou planetu. Za mě Bravo!*
Zobcová flétna Publikoval(a): Jan Kacíř | Básně » Ostatní
Trčí - netrčí. Tvoje básně pořád frčí.
Bezva, Jene*
Šuplík Publikoval(a): gabenka | Básně » Ostatní
Si dovolím odlehčit, mám dnes svátek srandy. Básně v šuplíku nechat dozrát, jak Olomoucké tvarůžky. Až dozrají tak přijdou samy.
někdy nevím___ Publikoval(a): Philogyny1 | Ostatní » Ze života
Ano...
Kráska za oknem... Publikoval(a): Ondra | Ostatní poezie » Romantické
Pěkná hra se slovy a čtenářem. :-)
Dobrý, když slečna Fíkusová, věrně zakoření
nám borcům fíkový list, vždy se hodí
někomu stačí jen trasličí, mini lipový.
Poetické frotáže IX. Publikoval(a): šerý | Básně » Příroda
Tak to jistě. O tom vůbec nepochybuji. Atomový hřib, je nejedovatější prašivkou světa!*
Oči se potěší. Publikoval(a): Jeněcovevzduchukrásného | Ostatní » Ze života
Jo, parkování. To už je dneska obecný problém. :-)
Válka po válce Publikoval(a): Daniela Valošková | Básně » Historické
Dobrá upomínka DN.* Jen jsem při čtení zadýchaný! Chybí mi v monolitu veršů patra a odpočívadla.
hra na pikanou Publikoval(a): Philogyny1 | Básně » Ze života
No panečku. Tolik krásných obratů.* A také citu, jak sirky chrastí, když v krabičce prsty šátraš. Hledáš! Hledáš tu pravou, touženou. Která tak krásně splane a vytrvale... plamenem.
..svítání svítej.. Publikoval(a): šuměnka | Básně » Filozofické
Tak bohyně Příroda ví "jak na to."
A my jejím krásným šálením, propadáme chtíči a citům.
Tak se ptám jestli to uděláš, pro mě uděláš... Publikoval(a): Malá mořská víla | Aforismus, citát, říkanka » Ze života
Já mám své nemilé a přesto milé míle, uschované v lůžku nehtů palců u nohou. Ty neposedné časem s nehty odstřihávám.
Jajaj vílunko, mám toho už na bedrech tolik. Jen div, že už nejsem alkoholik.
Ale to víš, že jsem se rád na tebe přišel podívat*
pokus o requiem Publikoval(a): Philogyny1 | Ostatní poezie » Ze života
Máš tu báseň v zajímavém tvaru i jako třeba: Líbí se mi to, a vlastně mám pro pelargonie (zonale-páskaté) slabost. Jsou pro mnohé "tak obyčejné" ale mě připadají jak z jiného světa. Už ty listy tvarem z pravěku a kolínkatá těla, jako u bambusu nebo palmy. Prostě kdo chce vidět, tak vidí. Kdo nechce, tak se šidí.
Když jsem kdysi bydlel v hájovně a měl vchod do bytu přes velkou skleněnou verandu, tak jsem měl na parapetu u oken v řadě truhlíky s muškáty. Hotová džungle spleti a květy mnoha barev.
Dcerka si přinesla od kamarádky prťavého Hrabošíka podzemního - tak to byla, haha, její mámka nadšená! Jednou odpoledne jí zmizel, protože v klítce nedovřela dvířka. Prohledali jsme celý byt a půjčili si od souseda Tarzana-kocoura... vše marné, nevyslídil. Hrabošík Bubu, jak ho dcera nazývala pro jeho černou barvu, zmizel neznámo kam. Holka vyváděla a ronila slzy, že Bubu někam zalez a je umřenej.
Na večer jsem přišel domů ze schůze věrných členů členů Přatel pivní pěny (PPP) z místní hospůdky. Při vztupu do verandy mi pod nohami zaskřípalo. Rozsvítil jsem mdlou čtyřicítku žárovku a viděl po zemi spoušť po podlaze hlíny i lístků květin. Byť trochu po schůzi znaveným zrakem, jsem očima přelétl truhlíky a zahledl na jednom jeho okraji pod listy Buba! Civěli jsme na sebe. Opatrně a pomalu jsem z věšáku poličky sundal foťak s bleskem, hrabošík se ani nehnul! Zaostřil sem, šlehl blesk, a umrtvil ho do fotografie. Bubu zahrabal nožkama, kolem se rozletěla hlína a zmizel v muškátovém porostu pralesa.
Zavolal jsem na dceru, která přišla v pyžamu (ještě si četla knížku) a spolu s ní, se objevila i má žena. Obklíčili jsme muškátový terén a pročesávali "kmeny" rostlin. Po chvíli dcerka Buba zahlédla a chaoticky vypískla. Vnořil jsem ruce do rostlin, ale on prchal. Pojednou se zmatečně objevil na hraně truhlíku a spadnul z parapetu dolů na zem. Naštěstí pro nás do holínek, které jsem měl v pozoru na podlaze. Jedné z nich už nebylo úniku a Bubu byl lapen!
Když jsem po nějaké době film nechal vyvolat a v prodejně u pultu si zběžně prohlížel fota, naklonil se ku mě fotograf Kuzma, a tiše se zeptal. "Hele Karle, vím, nic mi dotoho není. Ale nedá mi to. Prosím tě ukaž!" pozvolna mi vzal fota z ruky a soustředěně v nich listoval. "Jo, tady je to!" zvolal živě.
"Ty vole, to čumim! Řekni mi co je to zvíře?" zadíval jsem se na foto na kterém bylo zvíře mezi podivnými kmeny stromů. Černé chlupy a světélkující reflektory strašidelných oči.
"To je přece Kuzmo, hrabošík mojí holky Bubu." jsem odvětil sám překvapen, jak nezkutečně impozantně na fotu vypadá.
"Ty bláho, tak jó teda. Teda to je drsný! On vypadá jako nějaký netvor z džungle."
Tu fotografii už nemám. Dcera se s ní chlubila ve škole a buď ji někde z brašny vytratila, nebo jí, ji někdo ukradl. Škoda, viděla bys, jak se někdy nechtěně a nečekaně "povede" neskutečné foto.
Tvé dílo ve mě opravdově rozezvučelo padlé vzpomínky a zní mi to, jako rekviem. Jo, zafugovalo to! Díky, že si mi udala tón.
Večeřím v arkýři Publikoval(a): Tomáš Václav Pohořalý | Poezie v próze » Ze života
Tak a teď se otevřou dveře, vztoupí Švankmajer a příběh animací fantazie dokokončí. Po tobě už mu mnoho práce nezbývá*
