Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Ztracené otázky Publikoval(a): TheBasnik | Básně » Ze života
Naprostou náhodou jsem se zatoulala k Vašim kouskům. A koukám, koukám, dokonce vidím, že budete kýmsi alespoň z části mého druhu. Doufám, že se brzy dočkám dalších Vašich dílek. Přeji mnoho zdaru.
Pěvci z barev Publikoval(a): Dejvis | Básně » Filozofické
"když kymácí si srdce ozvěnou" - velmi pěkný obrat, ale i další. Děkuji.
Když něco chybí Publikoval(a): mkinka | Básně » Smutné
Mnoho takových, kteří v době svátků truchlí cestou doufání.
Katarze Publikoval(a): Alegra | Básně » Filozofické
S tím souhlasím.
Katarze Publikoval(a): Alegra | Básně » Filozofické
Obávám se, že ono tvrzení, že problém jednotlivce je problémem všech, tak je mylný. Ne... Drtivou většinu lidí zajímají jen vlastní zájmy a sobectví. A děkuji za onu připomínku... Ta mne potěšila a vlastně se jedná až o poklonu.
Splynutí Publikoval(a): MrPterodaktyl | Básně » Ostatní
Vzhledem k tomu, že jde o volný verš, tak si myslím, že to je velmi zdařilá volba takto velký rozsah verše. Samozřejmě... Pokud by šlo o vázaný verš, tak by se při takovém rozsahu vytratil pocit rýmu do ztracena již někdy ve dvou třetinách délky. Ale tady velmi vhodné. Tipuji.
Vzdušné stavby Publikoval(a): kudlankaW | Básně » Romantické
Chtít nestačí. A ty pády... Ty k této činnosti patří. I tak - proč žít pro cokoliv jiného než vzdušné zámky, když realita nám neumožňuje...
Proznělá Publikoval(a): Alegra | Básně » Filozofické
Myslím, že ano. Jistě mi tyto recitační soutěže mnoho daly a jsem za to velmi vděčná. Sice mé srdce vždy tíhlo k hudbě, ale žel mi nebyla dána možnost se včas hře na hudební nástroj učit. (Již od pěti let jsem snila o klavíru a také o to rodiče mnohdy velmi úpěnlivě prosila.) Toto vzdělání Vám vlastně až trochu závidím. Zní to naprosto fantasticky. Já jsem jen pokoutný škrábal, který sedne k navlékání slov na základně náhlého hnutí mysli jen sporadicky, když už mi múza div "neječí" do uší: "Tak už to sakra napiš." Jinak tomu příliš nedávám. A ano... I já se za to, že občas takto pokoutně škrábu trochu stydím, protože co si budeme říkat - také jsem se setkala s posměchem a to především v dobách, kdy jsem bývala nejmladší člen našeho autorského čtení v našem městě, co se před mnoha mnoha mnoha lety rozpadlo. Bylo to ovšem velmi milé. Chodili nás poslouchat studenti z gymnázia, ale pro své vrstevníky jsem byla poněkud k smíchu. Pro ně - krom mé profesorky. Ale s ní to bylo složité. A asi hlavně se mnou...
Já v poezii nemám žádný cíl. Jednoduše píši, protože jako by se to ode mne chtělo. Občas mám pocit, že to je již napsané a jen to přenáším na papír. A pak to vyhodím do světa na různé stránky, kde se psavci srocují v oné uzavřené bublině, kterou zbytek populace naprosto jasně nechápe a ani se o to nesnaží.
Ale souhlasím s tím, že s naší národní identitou je to velmi velmi špatné. Vaše vyjádření onoho stavu je velmi přesné. Děkuji.
Proznělá Publikoval(a): Alegra | Básně » Filozofické
No... Tak já jako dítě a vlastně v průběhu celého dětství jsem prošla mnoho recitačních soutěží až do krajských. A vyhrávala jsem. Práce s dechem, naučit se nahlas šeptat, správná výslovnost a hlavně pochopení textu včetně cíleného umístění interpunkce atd... Pokud měl jít někdo reprezentovat, šla jsem já. Takové vzdálené vzpomínky: "Tak kamínku tak to ty to tys mi vlezl do boty. Už ať jsi venku. Raz, dva, tři. Kamínky do bot nepatří". :D Jak dávno předaleko. Dá se říci, že můj život byl od nejútlejšího věku poznamenán poezií - již v dobách, kdy mi máma jisté dětské čítávala. A já tu sbírku v jeden den vlastně celou počmárala. Co mi máma vyprávěla - prý jsem tam chtěla něco dopsat. Zábavná historka.
Ale souhlasím. Technologií vázaného verše se dnes nikdo moc nezabývá. Ale to je i tím, že když se mezi běžnými lidmi řekne "poezie", tak většina obrací oči ke stropu, dusí či ani nedusí smích a samozřejmě se jim vybaví to jisté ohrané klišé: Růže jsou červené, fialky modré... A přitom to není nic jednoduchého a umí to v sobě skrývat i odkrývat tolik.
Navíc je daleko jednodušší rozsekat jednu větu do milionu řádek s tím, že se tam jako dá nějaké básnické něco a hned se může člověk prohlásit za básníka. Pozn. Nic proti těm, kdo ve volném verši skutečně umí a mají jasný a nezaměnitelný talent. Takových je ovšem poskrovnu.
Proznělá Publikoval(a): Alegra | Básně » Filozofické
Ano, osm slabik, byť pro pravý anglikánský respektive shapespearovský sonet je nutno 10, ale stejně tak v angličtině stačí, aby se na konci každého verše rýmovala jen poslední hláska, čeština to má samozřejmě jinak, že ano.
Na jisté jiné stránce se kdysi autoři přeli, je-li vůbec možno napsat v češtině anglikánský sonet v mužském rodu jambu. A měli za to, že nikoli. No... Tak jsem jej napsala. Jen jsem si posunula vartu o verš níže. Správně by měla být o jeden až dva výše. Ale to by nemělo býti na škodu věci.
V každém případě děkuji za milé komentáře a i faktu, že jste si všiml a viděl. Málo, málo nás v této době, kdo vidí v tom, v čem ostatní hlavně cítí - a to onu jistou technologii.
Smrt (ne)vinám Publikoval(a): Amiradi | Básně » Ostatní
Velmi silné téma, ve stylu velmi znatelný potenciál. Jen opatrně na taková prohlášení v reálných situacích a v básnění opatrně s gramatickými rýmy. Zde jsou zdá se klidné básnické vody, ale na jiných stránkách by Vás nejspíš nakrájeli na plátky za každý takový. Přeji příjemný den.
Zvídavé verše Publikoval(a): šerý | Básně » Ze života
"nenávist je ocel a ostří větu" - ale i další obraty. Velmi lahodné to čtení. Málokdy, málokdy mnou kdekoliv potkatelné. Má poklona a přeji příjemného dne.