Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Jsme součástí mnoha příběhů Publikoval(a): Lady L | Úvahy » Ostatní
Ono potkat mluvícího hada je dost zvlášní, skoro by to nahrávalo k tomu, že to je metafora. Nicméně správně se zajímáš o to vyhnání z ráje, jsou totoiž dvě soupeřící výklady knihy Genesis:
- jeden říká, že lidi poznámí se oddělili od Boha, a tedy to byl ďábel, kdo podstrčil poznání lidem, aby přestali boha uctívat. Myslím,že v knize Henochový je zmínka,že padlí andělé mimo jiné vyučovali lidi vědám (rozvoji poznání). A tedy je tendence se k bohu vrátit - do nebeského ráje. To je asi tak tomu křesťanskému hledisku.
- druhý říká, že to byl vlastně ďábel vydávající se za boha, který uzavřel člověka do ráje, aby mohl být člověk řízen jen svými smysly, tedy snadno manipulovatelný. A božká moudrost vzala na sebe podobu hada, který člověka - nejprve Evu,která ji rozuměla, protože moudrost je z nějakého důvodu ženského pohlaví, a pak Adama z prokletí ráje dostal/la pryč. Tím se mohlo rozvíjet poznání, které vedlo k poznání boha jeho stvořeného světa.
Takže jsou dva výklady, ale jedno rozhodnutí: upadat do iracionálna nebo racionálně řidit iracionálno. Nicméně láska je tajemstvím obou dvou přístupů.
"Musím" se projevit Publikoval(a): Helena Lovecká | Básně » Ostatní
:-) destrukce je forma transformace
Vem si třeba mystérium bakhanálií - propít se a prožrat se na úplné morální dno...pak je jen cesta vzhůru. Jedním z těch novodobých šiřitelů této cesty byl např. Jim Morisson (studoval Freuda a Nietzcheho), pravda, moc se mu ten závěr nepovedl, ale vyznával to.
Jak jsem se jednou rozhlédla..a věděla že jsem šťastná Publikoval(a): e-stastna | Úvahy » Ze života
nevim, co se ti stalo - ale zdravym dojmem to na me nepusobi :)
Pro někoho, kdo tohle číst nikdy nebude Publikoval(a): difficult | Úvahy » Ze života
Popisuješ úžasné období, kdy člověk toho o sobě i o okolí nejvíc pozná. Je to nezbytná zkušenost, pokud má člověk postoupit v životě dál. Cesta z ráje je už prostě taková.
Blbý je, že bez zkušeností ten vhled do života a do prostoru událostí můžeš vyměnit za návrat do ráje - návrat do hlouposti, kde je každý dokonale bezbranný nebo zůstat na místě a zkamenět. Tak moc je ten život bohatej.
Mé kočičí štěstí Publikoval(a): mourovatákočka | Úvahy » Ostatní
Ja jsem asi nepobral pointu - je to teda vic vyznani, nez uvaha?
vzal sníh do rukou Publikoval(a): dead-head | Básně » Ostatní
nojo, jedna z mych vizi..
Úvaha o lidském jednání Publikoval(a): Helena Lovecká | Úvahy » Ze života
zvláštní úvaha, píšeš:
nechala jsem se strhnout do bojů o pravdu. zase. a přišlo další cenné uvědomění. nemá to cenu. je to jen ztráta energie. věnování energie boji a prosazování neprosaditelného. obhajování neobhajitelného. když druhá strana nechce rozumět, nechce vnímat co říkáte, můžete říkat naprosto cokoli a on/a uvidí a přečte to, co sám/a bude chtít vnímat ... jenom přeléváte energii jinam
Co třeba to vzít jinak... ten argumetnační tlak na druhého, aby se "pravda obhájila" má stejná pravidla, jako obrana před tvým tlakem. Neboli v těchto situacích argumentujete stejnými zbraněmi - neboli jste v tu chvíli jedno a totéž (jen jiné barvy). Mluvíš o paralelních realitách - zřejmě by stálo zato si uvědomit,že argumentovat se nechá i v jiných realitách. Třeba tohle uměl třeba Buddha.
O lásce a/nebo připoutanosti ... Publikoval(a): Helena Lovecká | Úvahy » Láska
neobvykle silná úvaha i tady na liter..
téma je brané jakoby z buddhistického pohledu, což je zajímavé. Sjednotit lásku a přilnutí, jakože jsou spolu - to je dobrý start. Nicméně, co když ty dvě nejsou jediné možnosti.
Řekněme, že by se člověk měl orientovat na večnost a ne na přítomný svět (např. duchovní člověk), tak najednou s tím nepřilnutím odpadne i láska, kterou popisuješ.
Místo, které ale zůstane, díky takovému aktu (upřímnému aktu, který nepůsobí neurózy apod. - to aby se nezdálo,že to je jednoduchá cesta) je něco... a kupodivu to není prázdno, je to něco...a to něco je taky láska (alespoň co je ještě tak po světě popsaný - hodně podobné stavy,ale bez partnera). Takže zbyde láska, připoutání a láska 2. Takže už můžu porovnávat 3 stavy, kvůli kterým lidé ztrácí hlavu, a ty si vybírat a tedy i libovolně definovat.
Úvaha nad úvahami ... o lásce Publikoval(a): Helena Lovecká | Úvahy » Láska
No treba to je tim,ze laska je spise emocionalni boure nez racionalni - proto jak pises, je lepsi ji prozivat.
Tyranie mlčení Publikoval(a): Aťan | Úvahy » Bůh, víra
jojo trochu jsem se rozohnil:)
Jsem totiž nalítnul tomu,že tu je hafo tipů a přitom tu je tohle.
Ale když tak mi vysvětli, v čem je tenhle útvar úvahou...
A já klidně vysvětlím v čem je tohle stejný jako příspěvek v sekci: Diskuzní fórum - Literatura-knihy
Tyranie mlčení Publikoval(a): Aťan | Úvahy » Bůh, víra
Vždyť to není úvaha ale nějakej slint, co patří do diskuzního fóra.. :-!
chtěla bych vědět.... Publikoval(a): něžnost-sama | Úvahy » Láska
Dobrá úvaha. Si myslím,že se zaměňují pojmy a dojmy. Ta fascinace partnerem/kou, ačkoliv ten druhý/há s tím nemá nic společného, opravdu uvolňuje spoustu energie, se kterou se musí něco udělat - například investovat do partnera/ky.
No ale vzhledem k tomu,že toto je už samo o sobě podfuk - sebeklam (v partnerovi/partnere vidím někoho kým není), tak když dojde k vystřízlivění,že parner/ka se nechová tak, jak si jej představuji (z principu ani nemůže a pro zachování zdraví ani nesmí), tak přichází zmatení,panika a propad do nejstabilnějšího psychického stavu, které je napotvoru u většiny populace ještě na úrovni dětství. No to pak člověk utěče nebo provede nějakou kravinu...jako by mu bylo 10let třeba :)
Mimochodem toto je scénář, který se objevuje i v pohádkách, natolik je tvá otázka už známá,že se dostala i do pohádek a mýtů... třeba Amor a Psyché (tento příklad ale nekončí rozchodem,ale pokračuje, na jehož konci psýché získává nesmrtelnost-což je jeden z pohledů na cíl lásky).
Takže spíše by otázka měla znít ne proč a kam se láska vytrácí,ale: Kde je prostor pro lásku?
Dotek Publikoval(a): Olbik | Básně » Ostatní
Začlo to zakřiknutou duší, přes Naprostá tma,
Kolébka noci, Sídliště beze slov a Noční neklid
je tam vidět ten krásný rozpad osobnosti a fascinace nocí, tmou, kde jakkoliv vyhraněná osobnost pozbývá tvary. V téhle básni to je zajímavější,že se už formují příčiny, dostávají jména, tvary - ikdyž jen abstraktní. Vypadá to jako cesta k sebezáchraně :-) ale kdo ví? Život je krásný v tom,že člověk může v klidu skončit i na začátku cesty a s klidným svědomím ten největší poklad života - nechat stále neobjevený. Jaký poklad? - V této básni se ho snažíš formulovat - protože ho nějak cítíš.
Generace buřičů Publikoval(a): Atýska | Úvahy » Ostatní
Inu je tam náznak tvé myšlenkové linie, s tím že na konci mi to připadá,jako by ti docházel dech s tématem a dochází z relativně uceleného tématu k dost velkému rzptylu témat.
2.há věc: nejsem si na základě věcí, kterým se podivuješ,jestli myšlence anarchie vůbec rozumíš (anarchie vs. hulvátský individualismus). Jak se můžou individualisti sdružovat do spolku, proč je v rámci jednoho sdružení tolik rozdílných názorů apod. Celé to téma mi příjde popisované z jednoho úhlu pohledu-což je škoda.
A jinak k prvnímu paradoxu: Ono buřiči čerpali z Nietzeho (ten s těmi pojmy nadčlověk a podčlověk. -samozřejmě ve smyslu,jak to Nietzche myslel a ne jak se to později vykládalo ;-))
Na téma ideálu bych rád citoval přímo Nietzeho: "Nářek zhrzeného: Hledal jsem velkých lidí, našel jsem pouze opice jejich ideálů."
To je dost kontrastní rozlišení individuality a masy individuí, ne?
