Próza » Vše
Nalezeno 54217 záznamů. Zobrazuji 14161-14180.
Tak ňák v tom dnešním volebním duchu...
ze šuplete r. 2009
"Kdyby mi zbývaly poslední dva nádechy, ten první bych použila k tomu, abych tě políbila, a ten druhý, abych ti řekla jak moc tě miluji." První část romantické povídky o lásce, bolesti, ztrátě a čekání...
Už jste zažili pocit, kdy jste mysleli, že vyletíte z kůže? Pocit, při kterém Vás napadaly tisíce bujarých představ o tom, jak se milujete kdekoliv a s kýmkoliv? Bravo, pak tedy vítejte mezi námi - sexuálními abstinenty.
co mám do těch anotací pořád psát? :D
*Návrat kamaráda
Veronikass, 27.09.2012 Tipy 6 | Čteno 366x | Komentáře 7
a jelikož měla i druhá kapitola pozitivní ohlasy, nevidím důvod, proč nevydat pokračování ... je sice kratší, ale to snad nevadí, ne ? :)
protože se první kapitola přeci jen nejspíš zalíbila, přidávám dnes druhou, neboť si myslím, že se tím nic nezkazí ...
moje prvotina na těchto supr stránkách ... prozatím mám sepsáno devět kapitol, postupně je budu přidávat ... doufám, že se vám to bude líbit
Velmi krátká povídka, kterou opravdu nevím, do jaké sekce zařadit. Jestli vás zařazení napadne, byla bych ráda, kdybyste mi poradili.
(Prozaická miniatura » Ze života)
Nedávno mi kdosi vyprávěl, že viděl kdysi nějaký film o mladé studentce, která pracovala s autistickým dítětem. Zmiňoval šílený řev, hlavně pak její. To mě inspirovalo k napsání další kapitoly mého života s mým synkem.
Rodiče jsou mrtví, zůstala jsem sama... skoro. Život jde přece dál... nebo ne? - Ling Mori -
:-/
Možná se toto jednou vyplní..
(Prozaická miniatura » Ze života)
Tak mě zase jednou napadlo si sednout na balkón... :)
Jen pro ty, co znají Conana a jeho slavné činy.
Občas není život peříčko, ale to známe asi všichni. Tady je to mé nelehké peříčko.... Zároveň děkuji paní primářce, i když je to už 18 let zpátky. Určitě hodně záleží na tom, jakým způsobem se člověk dozví ne dobré zprávy, s kterými se musí popasovat.
...Seděl jsem v baru někde na Slovanech a vytáhl Bukowského. Přišli mladí se zbytky jídla z mekáče, hlasitě řvali, řehtali a krkali…Musel jsem se přesvědčit , že ta realita je nakonec vždycky stejná.
Nečekejte, prosím, klasickou lidskou reportáž ... :-)))