Básně autora Hanuš
Nalezeno 257 záznamů. Zobrazuji 1-20.
Hřmí a vzduch se chvěje, hřmí a pyl jen tak poletuje, všude tam, kam se podívám, v myšlenkách ulpívám......
Napůl spím, ze snů se probouzím, sám uprostřed noci, s němým úžasem, ty hlasy, když nikdo nemluví, ta světla, když místnost potemní......
Já vím jakou tíhu musí nést a proč z dlaní hebkých teď, ty růže bez trnů v lednu chtějí kvést....
A vidím jak volný jsou moje ruce, jak z manželství zbyla jen prostituce. A cítím, jak volný jsou mé dravé pudy, jak sexuální revoluce táhne mě z dávný nudy...
Rád chodím po tenké hraně, nevím sám, co se stane, jasnou září plane měsíc, noc dýchám z plných plic. Jak může láska ve mě růst, své básně jsem roztrhal, je to prokletí našich těl i úst, plamen znovu ve mě vzplál....
Kolem pluje ticho a padá hvězdný prach, do výšin jsem vystoupal a nemám vůbec strach, kam mě to táhne, to se nedozvím, ve spánku jsem kosmonautem, ale co když nespím....
Hladina zrcadlí myšlenky, do pádla se opírám o něco víc, jak plující obrazy pochytám, když z dlaní mám děravou síť Vábí mě letní večery, Horečně dýchají touhou žít....
what if we were borderless and lived our lives without any limitations and social restrictions and sophisticated manipulations?
Já cítím přítomnost a taky čarovnou moc, když klátím si tě na mýtince, kterou měsíc stříbrem zalévá, sílí tu zvláštní zář.......
Vlak sviští krajinou, nabírá ten správný směr, city jsou kradená jablka, z košíků se sypou ven, a podzim z okna na mě zčerstva dýchl, schoulen na tvém klíně, spí se mi mnohem líp, i v té fázi.......
Prostě už mizí, šance na usmíření, pažemi máváš, když v tobě cválám, sténání sladký, ale je to vratký, já nejdu zpátky...
Hravý lásky děsnou hloubku mají
Na pár dnů tě rozblázním, ale pak tě opustím, jako vodní páru tě nechám rozplynout, teď poleť se mnou nad krajinou, než červánky se rozplynou, Jsem rád, že tě vedle sebe mám....
Tak stále mlád, tak zbavený pout
Můj život je sen, jsem stále mlád, já zbavil se pout, nevěřím na poslední soud, můj život je sen, prostě tady a teď.......
Už vím odkud to pramení, odkrývají se znamení, víc se zdráhám říct....Je jako květ i suchý list co spálí všechno v té smutné záři svíc
Noc do tváří ti padá a srdce zrychleně bije, cítím, že chceš mi něco říct, jaká to můžou být slova, co ze rtů spadla a vítr je svál jako suchý list
Přesto sním, jak něhou bořím hráz, musíme víc konat, než nám city spálí mráz....
O možném seznámení ve středním věku na fiktivním plese....O tom je tato myšlenka.
Buď tančící hvězdou.....Na širé zmrzlé pláně dopadá svit, triumfálně.. (věnováno Friedrichu N.)
Vracím se zpět, k fotkám co odvál čas tam mělká je propast. Zadržím dech, dolů se nedívám, jen pevně skousnu ret. Přicházím blíž.....
Jako studna v poušti co nevysychá, když zvířený písek horko vzývá, v mých žilách jsi proud ......