Básně autora Hanuš
Nalezeno 266 záznamů. Zobrazuji 1-20.
Jdu po přídi ještě dál, tam někdo volá stůj, vlny mám teď na dosah, divoké, jak ten život můj....
My shallow life was my worst crime, I had to change, I become myself, No matter what it costs, I sing it loud, I want you to post, So everyone knows, I refuse to die....
Hudba kolem dál tu zní, lidé odešli, jsme tu poslední, kaluže hasí z lampy jas, Rio de Janeiro je souhrn krás..
Tvý tělo je krásný, a všechno roztáčí, když bouře kolem zní a dál mě naší. Pradávná síla, v proudech stéká a obzory jsou od prachu zvířený....
Last night I did not know who we were, I could not clearly see your face, but I felt our feelings were bared as we went on burning in the purest love's name again...
Jsi ta, ve kterou jsem uvěřil, ta, kterou v ulicích nepotkám, zas procházíš se ve mě, jsi ta, kterou líbám ze všech sil, ta, kterou z hlubin přivolám, nespoutaná, hladíš mě tak jemně...
all your beauty within, people are bound to give in, until they uncover, your obsession of being a perfect lover, your dark love penetrated my world, you need me to hold, I am the ghost in your world....
Vím, že to víš, vím to i má, nazí pod bundou schoulení, V autě svítí tma, tajuplná tma, Já vím, že to víš, vím to i já, nejsme jenom milenci, A není to hra...
Teď noc má zvláštní jemnost a já v citech vlaju sem a tam, Ctím lásku, mileneckou věrnost, ale přitom chci být sám......
Hřmí a vzduch se chvěje, hřmí a pyl jen tak poletuje, všude tam, kam se podívám, v myšlenkách ulpívám......
Napůl spím, ze snů se probouzím, sám uprostřed noci, s němým úžasem, ty hlasy, když nikdo nemluví, ta světla, když místnost potemní......
Já vím jakou tíhu musí nést a proč z dlaní hebkých teď, ty růže bez trnů v lednu chtějí kvést....
A vidím jak volný jsou moje ruce, jak z manželství zbyla jen prostituce. A cítím, jak volný jsou mé dravé pudy, jak sexuální revoluce táhne mě z dávný nudy...
Rád chodím po tenké hraně, nevím sám, co se stane, jasnou září plane měsíc, noc dýchám z plných plic. Jak může láska ve mě růst, své básně jsem roztrhal, je to prokletí našich těl i úst, plamen znovu ve mě vzplál....
Kolem pluje ticho a padá hvězdný prach, do výšin jsem vystoupal a nemám vůbec strach, kam mě to táhne, to se nedozvím, ve spánku jsem kosmonautem, ale co když nespím....
Hladina zrcadlí myšlenky, do pádla se opírám o něco víc, jak plující obrazy pochytám, když z dlaní mám děravou síť Vábí mě letní večery, Horečně dýchají touhou žít....
what if we were borderless and lived our lives without any limitations and social restrictions and sophisticated manipulations?
Já cítím přítomnost a taky čarovnou moc, když klátím si tě na mýtince, kterou měsíc stříbrem zalévá, sílí tu zvláštní zář.......
Vlak sviští krajinou, nabírá ten správný směr, city jsou kradená jablka, z košíků se sypou ven, a podzim z okna na mě zčerstva dýchl, schoulen na tvém klíně, spí se mi mnohem líp, i v té fázi.......
Prostě už mizí, šance na usmíření, pažemi máváš, když v tobě cválám, sténání sladký, ale je to vratký, já nejdu zpátky...
