Básně autora Hanuš
Nalezeno 257 záznamů. Zobrazuji 41-60.
A v proklatě krásných příchutích Siberky, sny o holkách jsou tak horký, A v proklatě krásných příchutích Siberky, mánii jsou drifty a motorky. Dukla je zvláštní čtvrť, kolem lány polí za městem, Duklu miluj nebo suď, ulpí ti v kůži jako krém.......
Svítá.... Ledový vítr náhle ztichl,....Svítá.....Staré šaty jsem svlíkl....Svítá...Možná věčnost, možná okamžik,...Svítá... rozevřu dlaň a řeknu ,,Dík,,
Přecházím po laně mezi skalami, paže vlají, hvězdná noc je před námi, slábne strach, sílí euforie, vše vzdálené tak blízko tu je......
Krásná, smutná a bláznivá, světem bloudí jako já, má něco, co mě zajímá, ta dívka bez jména, v podvečer májových dnů, vzplál pro nás magický čas, a hladina z pylu a řas utkala jarní šat.....
A zvláštní vítr je unáší, jako zlatý podzimní listí, co možná poslední den na slunci, zdá se tak průzračně čistý...
(Básně » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné)
Tichem kolem zní, hlasy havraní, a páru podzimní, s vodkou míchají. Nevím, jestli spí, možná jenom bdí, oči zavřený, křídly občas mávají. Dávají znamení, hranice překročím...
V děravý dodávce, na břehu u jezera, balím si cigára, byt byl pro mě šedá cela, byliny vdechuji, sladký rum polykám, věčně se raduji, čas už nevnímám, nestoupám po větru, proudy mě unáší, bosky na prkně, vlnkami prorážím....
Oh, look, here he stands, an official king of music bands, who keeps playing his old time jazz to make us smile...
Velký plány můžeš mít, dlouhou míli k cíli jít, nebo zavřít oči a chvíli snít. Vír myšlenek ve spáncích, prázdno, ticho a němý křik, Páska na očích, co brání pochopit...
Těžce dýchám, Od půlnoci nemůžu spát, Ventolin horečně svírám, Čekám na zázrak. Prý stisk dlaní povolí, Do tváří mi vrátí jas, Až zrychlený tep vyplaví, Příběh krás i zrad.....
Zmrzlou zem, žhnou zlaté páry, noc střídá den, do dáli tichem jsou neseni.......
Centrifuga tryskem stoupá, Strojvůdkyně se povážlivě houpá, Chtěl jsem vyhnat tíseň, zahnat nudu, Nevěděl, jak trpce vězněn tu budu, Lunapark ve švech přímo praská, Už motá si mě, motá jednosměrná láska
(Básně » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné)
Zmámený oči zavírám, rozmazaným vjemem se prodírám, dopředu, dozadu, klopýtám v bouři písečných dun. Mizí mé poznání, vítr kapsy naruby převrátí, z vyschlých moří v prstech drtím pláč i sůl.....
There is the only leaf on the tree, and it keeps falling into me, I can see its beauty within, something I am pleased to give in, some dry holes and little veins, pulsing for me in the cold sun today...
A mraky letí nízko, teď se tady blýsklo a zlatý déšť řeku v Máji rozvášní. Ona šaty svléká, že na milého už čeká, to jistě není žádné tajemství. A vzduch se náhle chvěje, Ví, kam to všechno spěje, že na tenhle příběh slova vůbec nestačí....
..A svůdně šeptá odpověď, dřív než těla dopadnou na hebký mech, kde májový déšť do šatů se vpijí dál, potom ze rtů se ji dere dlouhý sten, když marně zkouší odtlačit stromu kmen a do plic chytá druhý dech,když ji kůra zlehka studí na zádech...
báseň nebo spíše i hudební text s dějovým spádem ve stylu novodobé detektivky
Nastavte dlaně, rozdávám vítr a stébla trávy co tiše vlají, záhadu, kterou všichni tak rádi tají, prostoupí tvoji duši a tělo, to všechno už tu bylo...
Konopný lano rychle dolů shoď, ke kráteru připoutám vzducholoď, Já jsem nový Adam a ty Eva, Jsme tu sami, nazí, jenom my dva, Buší nám srdce, v žilách tepe údiv a strach. Pod nohami víří šance, černý sopečný prach
Ty jsi má svatohříšná, v base ve Velkých Přílepech, Hnědý kadeře, jemný vrásky kolem úst, Způsobím tu blackout a v Argentíně budem pít a tančit blues.....Kotouče ostnatých drátů vlají nad velkou zdí, A beton líže pás světel, stráž tu bdí.
Návštěvnost
