Básně autora Hanuš
Nalezeno 271 záznamů. Zobrazuji 41-60.
Věčné jaro v proudech plyne, je opilé, ale hrozně milé, jako tanečnice zkouší tančit bez závad....
Mé kroky duní v prázdnu, Ranní červánky jsou to nad čím žasnu, Nemám rád soutěživý svět......
Hudební text, koktejl touhy, sexu a smrti...
potlačené city, halucinace, tajemno.....ale také hudební text
Báseň z přítmí rána a probouzení se..... a nebo jsme umřeli a sen byl život?
Dálkový autobus nás unáší, teď míří do Mikulova, den se probouzí, to krásný červnový úterý, kolem se vine zvlněná krajina, kaplička, vinice, rudý máky, to všechno mě niterně zajímá...
Tříští se o sebe, city a myšlenky, rád někdy stupňuji tenhle svár, jenže pak ve větru tvou vůni jemně vdechuji.....
Hřmí a vzduch se náhle chvěje, hřmí a pyl bezvládně vlaje, všude tam, kam se podívám, v myšlenkách ulpívám....
toto byla sázka a osobní výzva. Napsat přes sobotu text s názvem ,, Pijem z petky Braníka" Opustit zažité vzorce psaní, romantizující tajemno a mystiku a zkusit něco opravdu zemitého... Uvidíte.
Na kráteru sopky stavím svoji skrýš, Tam dravčími pery píšu básně, už tráva doutná, hoří, je těžký jít blíž......
V hlíně černých polí, Jaro šaty obléká, Stojím v úžasu, Déšť mnou protéká, Z místa se nechci hnout, Mé paže poutá vinná réva.....
Neznámá žena v zrcátku auta řítí se za mnou deštěm a tmou. Ta zvláštní žena, krásná a nebezpečná, v duši mé brnká riffy intimní strunou.....
Probuď mě, až sníh z hor začne jemně tát, a jižní vítr loukou začne vát, nastav budík, ať svěží můžu s jitrem vstát, bezvládný ležím na zemi, bez tebe mám chuť to vzdát...
(Básně » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné)
V údolí stínu bdí velký had, V zemi, kde žár střídá chlad, Tam duše má chodí spát, Neznámý had tělem otáčí, Hlídá svůj poklad. Možná je daleko, Možná je na dosah......
A v proklatě krásných příchutích Siberky, sny o holkách jsou tak horký, A v proklatě krásných příchutích Siberky, mánii jsou drifty a motorky. Dukla je zvláštní čtvrť, kolem lány polí za městem, Duklu miluj nebo suď, ulpí ti v kůži jako krém.......
Svítá.... Ledový vítr náhle ztichl,....Svítá.....Staré šaty jsem svlíkl....Svítá...Možná věčnost, možná okamžik,...Svítá... rozevřu dlaň a řeknu ,,Dík,,
Přecházím po laně mezi skalami, paže vlají, hvězdná noc je před námi, slábne strach, sílí euforie, vše vzdálené tak blízko tu je......
Krásná, smutná a bláznivá, světem bloudí jako já, má něco, co mě zajímá, ta dívka bez jména, v podvečer májových dnů, vzplál pro nás magický čas, a hladina z pylu a řas utkala jarní šat.....
A zvláštní vítr je unáší, jako zlatý podzimní listí, co možná poslední den na slunci, zdá se tak průzračně čistý...
(Básně » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné)
Tichem kolem zní, hlasy havraní, a páru podzimní, s vodkou míchají. Nevím, jestli spí, možná jenom bdí, oči zavřený, křídly občas mávají. Dávají znamení, hranice překročím...
