Básně autora Amonasr
Nalezeno 1555 záznamů. Zobrazuji 1401-1420.
Dnes jsem v jednom starém filmu viděl malé kluky běžet bezstarostně po ulici a spatřil jsem sám sebe na celuloidu času ve světle proměny jedné prosté otázky, již nikdo nikdy nezodpoví…
Dnes jsem špatně spal. To mizerné spaní končilo ale verši. Rychle jsem vyskočil z postele a pokusil se aspoň zčásti zachytit rychle tající stopy. Poprvé v životě jsem napsal báseň ve snu – v té zachycené je už ale jen rozpuštěná…
Chtěl jsem si jen tak pohrát sám se sebou. Nemyslel jsem přitom na nikoho jiného, než sám na sebe - pochopitelně zcela výjimečně, jinak raději myslím na jiné ;-) Jo, a může to být klidně i v opačném gardu – debilem může být jindy i autor ;-))
Svět se zase jednou plánovitě zbláznil – do Soči přijel cirkus plný akrobatů a „pánů šiditelů“, jen klauny vytrousil po celém světě. Korporace a MOV si mnou ruce - krásně je v Soči, tam velké prachy se točí… :-D
Zdá se, že se mi desetislabičné verše šiknou častěji, než jsem si myslel. Varování: některé výrazy v ilustrativním klipu nejsou součástí slovníku autora básně. A Ty si, Robine, tentokrát klip raději ani neotvírej, zřejmě bys mě nepochválil… ;-))
Soudce obžalovaným – jméno: Nezájem. Aneb - štěstí i smutek jsou pro jednoho k neunesení, když ten druhý nevnímá…
Jsou si tak strašně podobní. Osamělí a opuštění v designových výbězích za tlustou skleněnou stěnou…
Závěrečný díl volné trilogie, jejíž první část vznikla v minulém století a poslední už pro jistotu nečekala zase na to příští, aby neriskovala, že zůstane třeba nedokončená…
Nedalo mi to – diskuze s Julienem Declairem (nyní Lucid Alien Jeer) nad jeho zajímavými básněmi mě inspirovala k tomuto pokusu a jako bych při tom omládl o čtyřicet let… :-D Snad mi to, Juliene, pro jednou odpustíš ;-)
Hranice mezi skutečností a fikcí je stále nezřetelnější... I v nás samotných...
Máme od života velký dar – právo volby. Ani toto právo však nemáme právo zneužívat. Třeba jen pro lásku druhých…
Inspirací mi bylo pár skrytě uštěpačných řevnivých komentů nadané mládeže u jednoho úspěšného dílka vrstevníka – když jsem se tomu začal potutelně usmívat, přilákalo to na kafíčko i jednu veselou Múzu… ;-)
U stroje času...
Slova, slova, slova… z řetězu utržená…
Ať je zas nějaká změna – něco postmoderního… ;-)
Pegas není okřídlený úřední šiml… ;-)
Některá slova mají skutečnou hodnotu jen tehdy, když se nemusí říkat nahlas…
Mám rád samotu a přesto z ní mám největší strach…
Smutek je přítomen i v radosti, pokud je opravdová… Proto pláčeme štěstím…
Ne, není v tom nic mystického… :-D
