Básně autora Amonasr
Nalezeno 1545 záznamů. Zobrazuji 1421-1440.
Ten film je starý čtyřicet let, kulisy už mají patinu a herci zemřeli. Stejný příběh žijeme i dnes, jen touhu po změně jako bychom proměnili v nutkání ubavit se samou nudou k smrti. Hvězdné hodiny lidstva byly a opět budou, jen nejsou právě teď.
Baví mě zkoušet styly - něco jsem si přečet a jsem jak opice, hned si to musím zkusit taky, i když po svém. Anebo jinak - život bez paradoxů by byl vlastně nudný. Když právě žádné nejsou k mání, je možné si je vybásnit. A dnes je zrovna inverze ;-)
PŘEŠED PO PŘECHODU NESA PŘECHODNÍKY
Společné varování ministerstva zdravotnictví i ministerstva kultury: všem milovníkům češtiny vstup jen na vlastní nebezpečí!! Pozor – životu nebezpečno!!!
Prostor k tvorbě si tu na mně vynutil i můj kocour, pro začátek jsme spolu zkusmo udělali interview. Poskytl mi ho ale jen s podmínkou, že věnování bude připsáno Elišce za její lásku ke kočkám a potažmo pak i všem ostatním kočkomilům.
Napadlo mě to před chvílí v tramvaji, když jsem si přečetl pár přetištěných básní z publikace Nejlepší české básně 2013. S těmi čtenými texty to ale nijak nesouvisí, jen mi kamsi na chvíli odletěla mysl a vrátila se takto lehounce obtěžkána...
Když už jsme tu s Tichou meluzínou propírali duši ve všech možných i nemožných podobách, tak ještě jednu přidám…
Proč nezkusit něco jinak ;-)
Malý střípek z paradoxů bláznivé a pokrytecké doby. Není v tom nic adresného, kdybych to psal jako referát ve spolku holubářů, použil bych metafory třeba o poštovních a okrasných holubech místo o druzích veršů - podstata sdělení netkví v konkrétním…
Tohle tu umisťuju jen s velkým sebezapřením. Ale když se na to podívám s blahosklonným úsměvem, vidím s kapkou nostalgie docela živě toho krásně roztouženého kluka, který se vznášel nad zemí tak, jak už se to nikdy později nemohlo opakovat… ;-)
Mám nostalgický i sychravý podzim docela rád, ale čeho je moc, toho je příliš... :-D
Volně patří ke ZHRZENÉ jako jakýsi protipól či kyvadlo přechýlené z rovnováhy trvale na druhou stranu.
Původně jsem si chtěl jen tak pro sebe zkusit načrtnout něco laskavo-humorně parodického s použitím občas nadužívaných klišé. Múza se vzepřela a našeptala mi cosi úplně jiného. Já za to nemůžu, jen jsem zapisoval – nic adresného v tom ale není.
Jsem utkán ze stínů, jež mě znepokojují i chrání…
To by mě tenkrát ani ve snu nenapadlo, že to vůbec někdy pustím do světa… I když dnes už by to spíš asi patřilo do sekce "Romantické" :-D
Když jsou zítra ty Dušičky…
Ve výtvarném umění to bylo už před sto lety. Věnováno Kazimíru Malevičovi a suprematistům na Literu jako pocta hledačství. Jemu i jim s pokornou úctou, neb umění nezná hranic :-)
Na tomhle útržku to zůstalo jaksi nedopovězené. Bylo mi líto to sem nedat, tak jsem tomu zkusil domyslet tehdejší konec. Dnes už ale vím, že to vlastně neskončilo dosud…
Chtěl jsem psát o neuchopitelnosti lidské duše, ale řeka se vzepřela být pouhou alegorií... P.S. Proč jsou všechny ženy tak svéhlavé...? Měl jsem se snad kvůli tomu spokojit jen s potokem...? ;-)
Načrtnuté to bylo na rubu promočního oznámení. A vlastně jsem na ty otázky ještě odpověď nenašel. Jen mě už asi tolik netrápí…