Básně autora Káňátko
Nalezeno 250 záznamů. Zobrazuji 201-220.
Spadl most do duše a lidé se báli starých umění.
Co oči nevidí, to srdce nepálí -?
vzpomínka na překrásný večer...hmmmm :-)
Tam někdy v horách nad Aljaškou
Toto je báseň, kterou jsem zhudebnila, takže je to vlastně písen.
Při večerní procházce mne potkal pocit hladu a vznikla z toho tato báseň, protože ve všech obchodech bylo zavčeno. Dokonce i v té večerce...kde by to člověk nečekal...A možná je v tom skrytá i metafora...
Když je člověku někdy krásně :-)
báseň o životě, která vznikla automatickým psaním.
Toto je takové přání všem mým přátelům, kamarádům, spřízněným duším -zkrátka všem těm, které mám ráda. Záleží mi na vás všech a chci vám předat své Slunce do duší.Jsem ráda za to, že vás mám a mohu šířit radost.Buďte šťastní a veselí...
Nevím, co napsat.Můžete si ji vyložit,jak chcete.Mě se teda moc nelíbí. TO, když slunceční paprsky pohasínají, když to ,co v člověku létá, je přikováno.Tot z křídel, která chtějí létat ale momentálně nemohou, jen na chvíli nemohou.snad jen chvíli.
Je to jenom básnička, opakuji jen básnička. Nemá nic společného s moji současnou náladou.