Básně autora Zuz.
Nalezeno 21 záznamů. Zobrazuji 1-20.
vždy je to Už naposledy. A já tomu vždy věřím. Sladká naivita. Snad až moc sladká..
Má tupá existence nemá právo zasahovat do tvého bohémského života. Dál budu posílat básně do nebe a tajně se dívat...
si pluji, spolu se sluncoměsícem...
princ, lhář, zrádce, současný, minulý, budoucí, Prostě On...ach, na tísíckrát a stejně pořád málo.
A-a-ano, nechali se unést....
Jo...s hříchem na rtech.
den, týden, měsíc, rok, celý život...letí jako vlaštovka v bouřce, vyhýbaje se kapkám...
Papírový růže, ukřižované na stěnách maringotek...taky sněhulák, zakletý do skleněné koule...a...člověk, na kterého jsou všechna slova světa málo...
Vždycky říkal...: "Život je stav a já to dělám proto, abych se z toho stavu dostal."
A věci, které nechci, se stejně budou dít dál, tak co...
a...přitom miluji noc a její sny.
............................................. mluví - jen se jim musíte naučit rozumět
Barokní budovy starého náměstí
vedu si vzduch na provázku.
Uáh...je to všechno nějaké divné.
A čí je tak ruka na mém rameni?
a všechno bylo jinak než jsem chtěla.
Ty čisté, bílé pohlednice ve schránkách
Někdy není vše, tak jak by chtěla…pomatená. (http://youtube.com/watch?v=EAOxo8qH_AQ - ani ne tak slova...spíš...takový...podklad)
Ukrutný ukrutnosti všedního světa.
je to tak rozpolcený, že by každý odstavec, měl být vlastně zveřejněn úplně sám..na druhou stranu..všechny maj společného něco bolestivého..a proto musí být spolu.
už nevím, kdo to říkal, že "vypijeme déšť?"...z večera plného Nesmyslných Smyslností
V hlavě mi víří stejně, jako dneska víří na nebi.