Básně autora Levandule
Nalezeno 604 záznamů. Zobrazuji 121-140.
Věnováno Katce Z (ze vzpomínek na sraz v Ostravě)
Když vztek smaže hranice přitažlivosti…
Máme je kolem sebe… lidi s jedovatými váčky v ústech… vždy nečekaně stříknou jed…
Psala jsem tam básně…
Cože se máme ve svých příbězích naučit? A jak je opustit a žít jiné? Jak rozum obejít, co srdci poručit, když život proti nám plyne? (...srdce na hraně mezi přátelstvím a láskou...)
Věnuji Zamilované do nezamilované doby a Favimu
Trojice všedních a nevšedních setkání
Každý introvert, který obuje boty extroverta, potřebuje v sobě uspokojovat obě polohy… chce být s lidmi… a chce být také chvíli sám…Anebo je to jen obyčejná ženská touha?
… milování (chtěla bych mu dát větší věčnost, než má…) ;-)
Pláč, pláč, pláč … pláče nebe i já
váhy dvou misek
Někdy se smísí bolest jiných s tou mojí…
... jsi ve mně
I chvilky mají svá pohlazení
Všem lhářům, které jsem kdy potkala: v téhle básni lžu já! Do svého srdce již žádného nepustím, na jeho klice visí cedulka: OBSAZENO ... protože miluji konečně toho pravého :-)
… někdy zlehčí smutný den o několik tun …
... ve víně je pravda :-)
Celý život čekáme na lásku… Roky před manželstvím, dlouhé minuty a dny při různých životních nedorozuměních
pro Radku... byly jsme spolu na chatě a naprosto žensky a duchovně si u kafíčka povídaly, relaxovaly... Tahle báseň je o ní, pro ni :-)
Někdy je modlitbou všední den úkolů, někdy všední úkol stává se požehnáním… Někdy naše srdce hledá lásku v mrtvé krajině. Někdy je láska tak blízko, že ji ve stínu bolesti ani nevidíme…