Básně autora Filosof
Nalezeno 31 záznamů. Zobrazuji 1-20.
Hrála jsem na kytaru a za okny plakal anděl. Chtěla jsem jej pohladit, ale on mou ruku odstrčil a řekl, co mám psát...
Vzpomínka na večer, kdy nám první jiskru ohně uhasil déšť. /Srdce ale vzplála/
Když jsem seděla v trávě a přemýšlela nad svým životním osudem a sny, napadl mě jeden text, plynoucí z proseb duše...
Znáte to...sedíte na parapetu, pozorujete hvězdy a krása chvíle vám vytrhne z úst všechna slova. Protože ona krása by ztratila svůj šarm, kdybyste ji popsali slovy...ale já tohle pravidlo porušila
Poslední...a přesto první loučení
O tom, jaké to je najít onu jedinou osobu, pro niž jsme stvořeni, a která je stvořena pro nás..
"Ty umíš všechno. Jak to děláš?" "Neumím nic, jak to děláš ty, že ve mně dokážeš věřit?"
Rozpor citu je jako den a noc...Nedokážu žít ve snu, a ani se ho vzdát...Znáš to? (pro Šípkového prince)
Takhle chutnalo první setkání s tebou, první pohled do tvé tváře...(věnováno Šípkovému princi)
už to nejde...i když myslíš, že jo...(pro Kudrnáče)
Jaké to je, když člověk umírá v beznaději /bez naděje/
Poděkování. Za jeden večer. Jednu noc. Jednu sklenku vína. A tvou vůni, která mi zůstala na rukou. Za jeden nekonečný rozhovor, který mi dodal naději. Vím, jsi jako vítr. Nejdeš spoutat. A já už ani nechci. Jsi víc jako bratr než cokoliv jiného.
/Když je lehká holka, prohlásí ji za děvku. Když kluk, je to normální/...víš, mám tě ráda, i přes to, cos udělal
Přestávám věřit...v to, že někde na světě existuje osoba, jejíž duše by byla podobna mé. A vím, že času zbývá už jen málo..."než moje hvězda pohasne navěky"
Vzpomínka- na sen, který jsem o tobě měla a který se tak brzy pokazil. Dokonalost neexistuje- neustále se mění, stejně jako sen o ní. Přes všechno, cos mi vzal...slibuju, že já nikdy nezapomenu. Já ne.
Měla to být prosba za odpuštění, něčeho, co jsem nikdy nechtěla udělat...ale taky jsem nikdy neměla odvahu to dotyčné osobě dát přečíst..až teď. Je to pro tebe.
Vzpomínka na dokonalost, jež by přestala být dokonalostí, kdyby trvala příliš dlouze...proto krása vždy pomine
Do života každého z nás přijde někdy chvíle, kdy nevíme, kým jsme, nevíme, kým je člověk vedle nás, díváme se do známých tváří,ale ty jsou najednou zoufale cizí...snad i o tom to má být
proč nežít pro něco, co je tak prosté?
Když vás něco zklame- padáte na dno. Když vás někdo zklame- sami v sobě umíráte.
Znáte to? Když vás jednoho rána probudí vítr, vyjdete ven a chcete ho obejmout. Chcete obejmout celý svět, protože se ve vás najednou podnítí obrovská láska k životu samému...