Nalezeno 31 záznamů. Zobrazuji 1-20.
proč nežít pro něco, co je tak prosté?
/Když je lehká holka, prohlásí ji za děvku. Když kluk, je to normální/...víš, mám tě ráda, i přes to, cos udělal
Znáte to? Když vás jednoho rána probudí vítr, vyjdete ven a chcete ho obejmout. Chcete obejmout celý svět, protože se ve vás najednou podnítí obrovská láska k životu samému...
Poslední...a přesto první loučení
O tom, jaké to je najít onu jedinou osobu, pro niž jsme stvořeni, a která je stvořena pro nás..
Každý z nás se ptá... Já jenom třikrát
Hrála jsem na kytaru a za okny plakal anděl. Chtěla jsem jej pohladit, ale on mou ruku odstrčil a řekl, co mám psát...
Vzpomínka na sen o skutečné lásce, co překoná vše- i nepřízeň osudu. Pro Šípkového prince
"Ty umíš všechno. Jak to děláš?" "Neumím nic, jak to děláš ty, že ve mně dokážeš věřit?"
Poděkování. Za jeden večer. Jednu noc. Jednu sklenku vína. A tvou vůni, která mi zůstala na rukou. Za jeden nekonečný rozhovor, který mi dodal naději. Vím, jsi jako vítr. Nejdeš spoutat. A já už ani nechci. Jsi víc jako bratr než cokoliv jiného.
Vzpomínka na večer, kdy nám první jiskru ohně uhasil déšť. /Srdce ale vzplála/
Ti, kteří hýří úsměvy, jsou často těmi nejsmutnějšími lidmi na světě...
Do života každého z nás přijde někdy chvíle, kdy nevíme, kým jsme, nevíme, kým je člověk vedle nás, díváme se do známých tváří,ale ty jsou najednou zoufale cizí...snad i o tom to má být
Vzpomínka- na sen, který jsem o tobě měla a který se tak brzy pokazil. Dokonalost neexistuje- neustále se mění, stejně jako sen o ní. Přes všechno, cos mi vzal...slibuju, že já nikdy nezapomenu. Já ne.
Vzpomínka na dokonalost, jež by přestala být dokonalostí, kdyby trvala příliš dlouze...proto krása vždy pomine
Jaké to je, když člověk umírá v beznaději /bez naděje/
"Ano, zase měsíc", říkáš si....ale tuto noc je jiný než včerejší, všiml sis?
Měla to být prosba za odpuštění, něčeho, co jsem nikdy nechtěla udělat...ale taky jsem nikdy neměla odvahu to dotyčné osobě dát přečíst..až teď. Je to pro tebe.
Napsala jsem to, když z mé náruče odešla drahocená osoba. Vždycky říkal, ať se vrátím, kdykoliv budu něco potřebovat. Nakonec to byl on, kdo se nevrátil. A já ho tu potřebovala.
Přestávám věřit...v to, že někde na světě existuje osoba, jejíž duše by byla podobna mé. A vím, že času zbývá už jen málo..."než moje hvězda pohasne navěky"
Když jsem seděla v trávě a přemýšlela nad svým životním osudem a sny, napadl mě jeden text, plynoucí z proseb duše...