Povídky autora Juhunka
Nalezeno 39 záznamů. Zobrazuji 21-39.
Bajka, kterou Vám posílám, nemíří na jednu událost ani pouze do řad našich vládních stran. Je to vylíčení poměrů a nešvarů naší současné společnosti.
„To je smutný,“ politovala ho Světlana. „Jenže když mužského miluješ a obětuješ mu všecko, co chce, stejně je zlej a nakonec tě opustí.“ „Jo,“ poznamenal k tomu Josef. „Hloupost nám mužskejm jde dost na nervy.“
„Paní učitelko, kdo to vlastně byl ten svatý Vít?Kvítková se na okamžik zarazila. Pak hrdinně prohlásila.„A to bude, děti, právě váš domácí úkol. Čeká vás totiž detektivní pátrání.
Mojmír dočetl dopis doslova ohromen. Nejdřív se bacil do čela, jak a kam mohl psaní založit… nevzpomněl si. Kdyby byl neshodil ty šanony, snad by na ně nikdy nenarazil…
Margita, Tibor, Eva – kamarádi
Ale Tibora miluje ona, a zná ho mnohem dřív než Eva! Už od malička. A od loňska dokonce bydlí ve stejném paneláku jak on. Když jí loni při povodni zahynuli oba rodiče, byla zrovna u tety na prázdninách. A tak už tam zůstala.
Život je hra – to bylo krédo krásné paní a hnědé kočky s hladkou srstí a protáhlým nosem.
Pragmatismus mladého Douarneneze
Johanka mlčky vstřebává bratrovu řeč. Muži mají rádi, když jim ženy pozorně naslouchají, opakuje si v duchu a pozvolna jí dochází, že jí bratr zajistil budoucnost.
Má-li člověk nastudováno pouhých deset lekcí z angličtiny a dvě malé děti, pokusy vyhrát v konkurzu obvykle selhávají.
Když se Olda s Božkou poprvé vraceli z návštěvy faráře a jeho hospodyně na JIPCE, Božka se divila, že jsou spolu na jednom pokoji.
VAZENA JESTLI NEDODATE NA ZNAMOU ADRESU 100 000 KC VAS MANZEL SE DOVI O NASEM POMERU VITE KDO
Saša je za noci i za dne ponořen do hluboké tmy, ale ví úplně všechno. Noc je přátelská a vlídná. Za dvaadvacet let se vycvičil v trpělivosti. Pokaždé přesně pohladí všechno, co volá po pohlazení. Teď zavolaly Pavlíniny vlasy.
Nepřestala ho milovat, ani když jí konečně došlo, že žádný muž se nemění. Že Richard si zřejmě počíná tak jako v dobách, kdy ho z lavice posluchárny milovala a současně nenáviděla za to, že je samá ženská.
Dolík v březovém háji, do kterého jsem zalézal a snil své klukovské plány, jsem sotva našel – a „je mi malý.“
Kvůli těmto dvěma dívkám nikdy žádné vášně ve třídě nevypukly...
Ale stejně to byl krásný výlet!
Ke své babičce do Fürthu jsem se dostala jenom jednou, a to za ponižujících okolností: cestě předcházela řada výslechů. Při nich jsem tvrdošíjně opakovala jednu větu: zůstávají tu mé děti a k dětem já se vrátím.
„Ty jsi, Mařko, málo platný, třetí kategorie. Říkám ti, nežvaň, poslouchej mě, když ti radím, a važ si toho, že tě nechám vydělat!“
"Ale ještě´s mi neřekla, proč sis vzala Mojmíra.“„Znamenal pro mě jistotu, Zatímco ty…“ „Já? Já byl do tebe blázen…“ „A aspoň deseti jiným návdavkem…“ Alfréd položil štětec a udiveně se na Markétu zakoukal.
Babička mě po smrti rodičů nějak nezvládala. K zápisu do tanečních mě donutila podrazem, bezprostředně poté, co si na schůzce rodičovského sdružení téměř všichni kantoři stěžovali na nevhodné dotazy, které jsem jim kladla,a na neochotu se podřizovat.
Dozvíte se, proč se pes Bob ještě stále zlobí na svého páníčka...